Na novostavbu nadačního domu vypsala brněnská radnice v roce 1899 soutěž mezi Germano Wanderleyem, Aloisem Prastdorferem a Ferdinandem Hrachem. Wanderleyovi bylo svěřeno průčelí, Prastdorferovi dispozice, Hrachovi byl zadán projekt na jinou nadační stavbu.
S Gerstbauerovým domem se do Brna vrátila myšlenka činžáku typu Hof o čtyřech obytných křídlech kolem nádvoří s pasážemi (v domě bylo 21 bytů a 12 obchodů). Mohutná soklová zóna o dvou podlažích je od třípatrového bel-étage oddělena průběžným balkonem. Střední část průčelí má formu portiku, vymezeného po stranách rizality s věžními nadstavbami, shora kladím a mohutnou korunní římsou.
Sochy atlantů provedl podle modelů Vídeňana Richarda Luksche Johann Tomola, další sochařská výzdoba je dílem Alfreda Dresslera.
Budova představovala ve své době ideál velkoměstské elegance, luxusu a pohodlí, téměř celé následující století ji však pokládalo za odstrašující příklad chaotické změti architektonických prvků nejrůznějších slohů.

Ostatní literatura

"Kdo jsou v Brně Mamlasi?"

"Brněnská architektura 1815–1915"