Encyklopedie dějin města Brna

Alois Podhajský - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    armádní generál Alois Podhajský


    • * 18.2.1864 Blatná – † 24.12.1946 Praha


    • voják z povolání; válka a odboj 1914–1919; účastník domácího odboje; 2. zemský vojenský velitel na Moravě a ve Slezsku (12. 12. 1918 – 10. 5. 1927)


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko, ČSR


    • zajímavé okolnosti

      Bystrov uvádí, že po druhé světové válce za to, že v době okupace požádal o čestnou penzi, vyplácenou Němci za účast v bojích v rakouské armádě za 1. světové války, byl Národním soudem odsouzen ke ztrátě všech práv a vyznamenání a k degradaci.


    • bydliště

      Blatná čp. 211 (rodný dům),
      Brno,
      Praha, Valdštejnské náměstí 2


    • vzdělání

      dvě třídy státní reálky v Těšíně (1876–1878),
      Válečná škola ve Vídni (1890–1892)

    • vyznamenání a pocty

      Vojenský záslužný kříž v uznání výtečné služby (12. 8. 1908),
      Rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (14. 10. 1914),
      Velkokříž Italské koruny (Grand Ufficiale del Ordine della Corona d´Italia (26. 7. 1921),
      Komandérský kříž Čestné legie (15. 5. 1923 převzal z rukou maršála Foche),
      Velkokříž Rumunské hvězdy (Steana Romaniei Mare Ofiter)


    • zaměstnání

      voják z povolání, posledně generální inspektor branné moci (odchod do výslužby v roce 1933)

    • odborné a zájmové organizace

      Spolek Kounicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně


    • hrob

      Praha, hřbitov Na Malvazinkách


    • poznámky

      Po studiu na reálce v Těšíně pracoval v letech 1878–1880 jako pomocný úředník Košicko-Bohumínské dráhy.

      Vojenskou službu nastoupil 25. 2. 1881 jako pěšák v 12. polní setnině kadetní školy v Košicích:
      - kadetní škola pro pěchotu v Košicích a Prešpurku (1881–1884)
      - řadová služba (kadet - důstojnický zástupce) u pěšího pluku č. 98 v Josefově (1884–1887)
      - jmenován poručíkem (1. 5. 1887)
      - jmenován nadporučíkem (1. 11. 1890)
      - válečná škola (1890–1892)
      - jako důstojník generálního štábu rakousko-uherské armády přidělen velitelství 54. pěší brigády v Levoči (27. 10. 1892)
      - služba u vojenského zeměpisného ústavu, mapovací oddělení č. 5, v Bukovině (1. 5. 1894 – 1. 5. 1895)
      - přeložen k velitelství 6. armádního sboru v Košicích (1. 5. 1895)
      - jmenován setníkem I. třídy a převeden do osobního stavu důstojníků generálního štábu (1. 11. 1895)
      - pěší pluk č. 100 v Krakově v hodnosti setníka generálního štábu (1. 11. 1900)
      - jmenován šéfem štábu 43. zeměbranecké pěší divize ve Lvově (26. 4. 1902)
      - povýšen na majora v generálním štábu (1. 5. 1903)
      - jmenován podplukovníkem v generálním štábu (1. 5. 1907)
      - řadová služba v zeměbraneckém pěším pluku č. 24 ve Vídni (1. 11. 1907)
      - jmenován plukovníkem a velitelem zeměbraneckého pěšího pluku č. 24 (1. 5. 1910)
      - jmenován velitelem 42. zeměbranecké pěší brigády v Praze (1. 4. 1914)
      - jmenován generálmajorem, odjezd do pole, kde byl až do konce války (1. 8. 1914)
      - jmenován polním podmaršálkem (10. 8. 1917)
      - jmenován velitelem 26. střelecké divize (9. 5. 1918)
      - návrat z pole do Vídně (16. 11. 1918)
      - hlásí se u čsl. vyslanectví a u likvidační komise v parlamentě ve Vídni (19. 11. 1918)
      - hlásí se v Praze u velitele čsl. vojsk dr. Josefa Scheinera (27. 11. 19187)
      - přijat ministrem národní obrany Václavem Klofáčem a určen za zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko (9. 12. 1918)
      - formální vstup do čsl. armády (10. 12. 1918)
      - přejímá od generála Petržilky v Kobližné č. 4 velení v Brně (12. 12. 1918)
      - přísaha věrnosti ČSR (16. 12. 1918)
      - změněna hodnost polního podmaršálka na generála IV. hodnostní třídy (1919; s účinností od 28. 10. 1918)
      - srpen 1920 přivítal 10. pěší pluk „Jana Sladkého Koziny“ v jeho domácí posádce v Brně
      - povýšen na generála III. hodnostní třídy /odpovídá jeho pozdější hodnosti armádního generála/ (18. 12. 1921)
      - jmenován náčelníkem generálního štábu (1. 9. 1926)
      - zproštěn funkce náčelníka generálního štábu (12. 10. 1926)
      - jmenován generálním inspektorem branné moci (30. 4. 1927)
      - nastupuje úřad v Praze (10. 5. 1927)
      - odchází do výslužby (22. 12. 1933)
      - vzat do vazby po příjezdu Benešovy vlády (12. 5. 1945)
      - po výslechu propuštěn (12. 6. 1945)
      - degradován (2. 4. 1946)
      - umírá v Praze III, Valdštejnské náměstí 2 (24. 12. 1946)
      - pohřben v Praze na Malvazinkách (30. 12. 1946).


    • obrazy


    • prameny, literatura

      zobrazit "Almanach. Pěší pluk 10 „Jana Sladkého Koziny“ 1917–1937"
      "Alois Podhajský, voják. Život a rámec doby"
      "Schematismus der k. k. Landwehr und der k. k. Gendarmerie der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder für 1914. Separateausgabe"
      "Osud generála. Komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského"
      "Politická elita meziválečného Československa 1918–1938. Kdo byl kdo za první republiky"
      "Slovník prvního československého odboje 1914-18"


    • osoby

      Karel Petržílka
      zemský vojenský velitel Luigi Guiseppe Piccione
      v sídle zemského vojenského velitelství v Brně generál Piccione navštívil A. Podhajského


    • partneři

      Josefina (Joža) Podhajská (Javůrková)
      sňatek: 4. 11. 1900, Kojetín


    • děti

      Zdenka Marie Gabriela Podhajská
      Rudolf Maria Alois František Podhajský


    • rodiče

      Anna Petronilla Podhajská (Tichá)
      František Podhajský


    • sourozenci

      August Podhajský
      Hermína Podhajská
      Euphrosina Podhajská


    • stavby

      Knihovna Jiřího Mahena
      Kobližná 4/70
      dne 12. 12. 1918 v této budově od generála Petržilky přebíral funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko


    • události

      14. 5. 1924
      Ustavení výboru pro zřízení muzea Italů na Špilberku 20. 5. 1922
      Italská národní pouť, první den pobytu v Brně: příjezd do Brna
      účastník slavnosti jako zemský vojenský velitel, slavnostní řečník
      17. 1. 1919
      Návštěva generála Luigiho Piccione v Brně
      vítal návštěvu jako zemský vojenský velitel


    • autor

      Menš


Aktualizováno: 20. 1. 2018