Věra Dvořáková
* 14.6.1912 Krásno nad Bečvou (dnes MČ Valašského Meiříčí, okres Přerov) † 3.6.1942 Brno, Kounicovy koleje
válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; druhé stanné právo; učitelé Země moravskoslezské
Dvořáková
česká
Rakousko-Uhersko, ČSR
odsouzena stanným soudem v Brně 3. 6. 1942 pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti a pro přípravu velezrady k trestu smrti a zabavení veškerého majetku
popravena
Přerov, Hlavní 17 (od 1. 9. 1941),
Klenovice na Hané (okres Prostějov, od prosince 1941 do druhého zatčení)
gymnázium ve Valašském Meziříčí,
jeden ročník LF UK v Praze,
čtvrtý ročník Učitelského ústavu ve Valašském Meziříčí (složila zkoušku učitelské dospělosti),
v roce 1938 získala učitelskou způsobilost pro obecné školy
Československý válečný kříž 1939 in memoriam (udělen 13. 4. 1946 prezidentem republiky)
její jméno je uvedeno hned na několika místech:
- na pamětní desce na dělnickém domě ve Valašském Meziříčí-Krásně, věnované členům čs. sociální demokracie,
- na pamětní desce členů Sokola ve Valašském Meziříčí, Sokolská ulice,
- na pamětní desce na budově Obecního úřadu v obci Buk (okres Přerov)
výpomocná učitelka na několika moravských školách (od roku 1935),
obecná škola v Buku (od září 1939, nejdříve jako zatímní učitelka, od dubna 1940 definitivní učitelka),
obecná škola chlapecká Komenského v Přerově (od září 1941),
obecná škola v Klenovicích na Hané (od 1. 12. 1941)
čs. sociální demokracie (1931–1938)
Sokol Valašské Meziříčí
Poprvé byla gestapem zatčena 2. 10. 1941 v souvislosti s odchodem do ilegality její sestry Marie Dřevojánkové, u které bydlela od září 1941, když nastoupila učitelské místo v Přerově. Po zatčení byla Věra Dvořáková předána venkovní úřadovně gestapa v Olomouci, vyšetřována pro podezření, že o odbojové činnosti sestry a jejího manžela věděla. Protože gestapo nic nezjistilo, byla 22. 11. 1941 z vazby olomouckého gestapa propuštěna.
Po zatčení manželů Dřevojánkových 26. 5. 1942 byla Věra Dvořáková ve stejný den opět zatčena a dopravena do věznice Okresního soudu v Přerově. Při výsleších trvala na své výpovědi z podzimu 1941, také popřela, že by věděla o odchodu do zahraničí svého švagra Františka Lančíka a jeho syna. Nakonec gestapo získalo důkazy, že podporovala manžele Dřevojánkovy v ilegalitě, nenahlásila jejich pobyt gestapu, proto byla odsouzena stanným soudem v Brně dne 3. 6. 1942 k trestu smrti a týž den popravena v Kounicových kolejích. Zpopelněna byla v Krematoriu města Brna 4. 6. 1942.
Patrně byla také v kontaktu s parašutisty, podílela se tedy na odbojové činnosti; není proto přesné tvrzení, že důvodem její popravy bylo příbuzenství se švagrem Františkem Lančíkem, který byl i se synem v zahraniční armádě.
Josef Dřevojánek
švagr
František Lančík
švagr
Jaroslav Lančík
synovec
učitelé Země moravskoslezské
pamětní deska: Moravské náměstí 6/01
4. 6. 1942
Zápis popravených v Brně 3. 6. 1942
v protokolu uvedena pod číslem 2236 e
3. 6. 1942
Popravy ve druhém stanném právu v Brně (středa 3. června)
jedna z popravených
Menš
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.