Encyklopedie dějin města Brna

Viola Fischerová - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    Viola Fischerová


    • * 18.10.1935 Brno – † 4.11.2010 Praha


    • básnířka; překladatelka
      dítě osobnosti: prof. PhDr. Josef Ludvík Fischer


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      ČSR, ČR


    • zajímavé okolnosti

      „Současně v sobě nesla neskrývaný soucit se stvořením a vášnivě se dokazovala nasazovat tam, kde bylo potřeba - při záchraně opuštěného zvířete, bezdomovkyně či aleje, které hrozilo vykácení. Když jsme se před několika lety vraceli z Drážďan, kde vyhrála literární cenu štědře finančně dotovanou, rozepisovala si už ve vlaku na papír instituce a jména lidí, mezi které rozdělí peněžní „výhru“ - psí útulek, nemocná kamarádka, postižené děti.“ (Miloš Doležal, c. d.)

    • příčina úmrtí

      v nemocnici v Motole podlehla zákeřné nemoci


    • bydliště

      Praha, Lohniského 903


    • vzdělání

      Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno - slavistika,
      Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha - čeština a polština,
      univerzita v Basileji - germanistika a historie

    • vyznamenání a pocty

      Magnesia litera (2010 - za knihu Co vyprávěla Dlouhá chvíle)


    • dílo

      zobrazit Je autorkou básnických sbírek:
      - Propadání (1957, prvotina, nikdy nevyšla knižně)
      - Zádušní mše za Pavla Buksu (1993)
      - Babí hodina (1994)
      - Jak pápěří (1996)
      - Odrostlá blízkost (1996)
      - Divoká dráha domovů 1998)
      - Matečná samota (2002)
      - Nyní (2004)
      - Předkonec
      - Píseční dítě (2007)
      - Domek na vinici.

      Nakladatelství Fra by mělo vydat ještě její poslední sbírku s názvem „Hrana“.

      Psala také knihy pro děti:
      - Co vyprávěla Dlouhá chvíle
      - O Dorotce a psovi Ukšukovi.

      Překládala z polštiny i němčiny.


    • zaměstnání

      Československý rozhlas (literární redakce),
      po odchodu do emigrace v roce 1968 ve Švýcarsku získala práci v basilejském divadle,
      později pracovala v mnichovské redakci rádia Svobodná Evropa

    • odborné a zájmové organizace

      Společnost Franze Kafky,
      PEN Klub


    • poznámky

      Poprvé byla vdaná krátce, asi 3 měsíce, někde v oblasti Karlových Varů. Zde někde měla svoje první pracovní působiště. V této oblasti působila jako kulturní referent v nějaké nemocnici nebo ozdravovně.
      V roce 1968 odešla se svým druhým manželem Karlem Buksou do švýcarského exilu, teprve po jeho smrti se vrátila k básnické tvorbě.
      V basilejském divadle dělala asistentku Friedrichu Dürremattovi při inscenaci jeho slavné hry Play Strinberg.


    • obrazy


    • prameny, literatura

      zobrazit "Mezi fantazií a realitou (Nad knihami pro děti Violy Fischerové)"
      "Viola Fischerová"
      "Vypravěčka rodu Viola Fischerová"
      "Zemřela Viola Fischerová, femme fatale české literatury"


    • osoby

      Bohumil Hrabal
      báseň V. Fischerové si vybral B. Hrabal jako motto své knihy „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“


    • partneři

      Josef Jedlička
      sňatek: 1987 Pavel Buksa
      (druhý manžel)


    • rodiče

      Josef Ludvík Fischer
      Aloisie Johanna Fischerová (Konrádová)


    • sourozenci

      Jiří Fischer
      Sylva Fischerová
      nevlastní sestra


    • autor

      Menš


Aktualizováno: 13. 6. 2015