Encyklopedie dějin města Brna

Jan Linhart - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    Jan Linhart


    • * 22.4.1895 Leština, okr. Zábřeh – † 21.12.1944 Vratislav


    • válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; učitelé Země moravskoslezské


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko, ČSR


    • zajímavé okolnosti

      "... Umírám pro lepší život našich dětí a neberte moji smrt jen z toho hlediska užšího, rodinného, ale celostátního, všelidského!"
      (z dopisu před popravou, datovaného v Breslau 21. prosince 1944)

    • příčina úmrtí

      popraven


    • vzdělání

      obecná škola v Leštině,
      1905–1913 české vyšší gymnázium v Zábřehu (13. 7. 1913 maturitní zkouška),
      ústav pro vzdělávání učitelů v Příboře - zde nabyl 23. září 1914 vysvědčení dospělosti učitelské

    • vyznamenání a pocty

      Československý válečný kříž 1939 in memoriam (15. prosince 1945, č. matriky 14 242)

    • jiné pocty

      jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí okupace ve vestibulu gymnázia v Zábřehu


    • zaměstnání

      ředitel školy, měšťanská škola chlapecká v Litovli

    • politická orientace

      sociální demokracie

    • odborné a zájmové organizace

      Sokol Litovel


    • poznámky

      Syn kovářského mistra v Leštině. První místo učitelského pomocníka nastoupil 16. září 1914 na trojtřídní obecné škole v Cotkytli, ale již 27. dubna 1915 nastoupil vojenskou službu u 2. náhradního praporu 16. pěšího pluku v Bílovci.
      Po výcviku poslán do kurzu jednoročních dobrovolníků v Opavě, po absolvování přidělen k nováčkům do Nového Jičína jako instruktor. Pro slušné zacházení u vojáků oblíben, ale nadřízení jej šikanovali pro jeho češství.
      Na otevřeném lístku rodičům napsal, že takové zacházení jej nemůže nadchnout k tomu, aby položil život za rakouskou vlast (lístek zadržela cenzura a Jan Linhart byl zatčen a uvězněn). Soud se konal v srpnu 1916 v Ostravě a díky českému obhájci skončil odsouzením na jeden rok žaláře v Brně na Špilberku s tím, že trest bude odpykán po válce. Poté byl okamžitě zařazen do pochodového praporu a koncem září 1916 odjel na ruskou frontu.

      Konec války zastihl Jana Linharta ve vojenské nemocnici číslo 5 v Krakově. V listopadu 1918 se vrátil domů a ihned nastoupil zpět do školy v Cotkytli. Již 1. února 1919 přeložen na tehdy dvojtřídní obecnou školu v Rudě nad Moravou, kde prožil téměř dvacet let.
      Těsně před Mnichovem přeložen do Horní Olešné, odkud musel před nacisty uprchnout do Litovle, kde byl jmenován ředitelem měšťanské školy. Zapojil se do odboje ve spolupráci s okresním hejtmanem Josefem Drábkem z Litovle, řídícím učitelem Josefem Vymětalem, štábním kapitánem Ladislavem Poliánem a dalšími. Skupina pomáhala osobám stíhaným gestapem, podporovala rodiny uvězněných, shromažďovala a ukrývala zbraně atd. Jednalo se o odbojovou síť nacisty nazývanou Národní výbor, jež byla součástí celostátní sítě Přípravný revoluční národní výbor. Na Olomoucku byl Jan Linhart jako první v únoru 1944 odhalen. Zatčen byl 10. února 1944, vězněn v Olomouci, Brně v Kounicových kolejích a nakonec v Breslau - zde byl odsouzen lidovým soudem "pro přípravu velezrady a pro podporu nepřítele" k trestu smrti, rozsudek vykonán 21. prosince téhož roku. Vykonání popravy publikovala justiční tisková služba u lidového soudu se zdůvodněním, že "odsouzení se pod vlivem nepřátelských rozhlasových štvanic, vycházejících z emigrantských kruhů, účastnili utvoření tak zvaného "národního výboru".

      (Životopisné údaje podstatným způsobem laskavě doplnila v červnu 2005 paní Draha Linhartová z USA, která věnovala Muzeu města Brna originální fotografie Jana Linharta a kopie důležitých materiálů o životě a odbojové činnosti svého tchána Jana Linharta. Děkujeme.)


    • obrazy


    • prameny, literatura

      zobrazit "Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945"


    • osoby

      Josef Vymětal
      spolupráce v době okupace


    • osoba na objektech

      učitelé Země moravskoslezské
      pamětní deska: Moravské náměstí 6/01


    • autor

      Menš, Kopin


Aktualizováno: 23. 1. 2015