česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

V úmrtním protokolu města Brna pro rok 1937 je jako příčina smrti uvedena „střelná rána krku a hrudníku, zhmoždění míchy (zločin)“. Soudní pitva byla provedena 5. 10. 1937. Zemřelý byl převezen k pohřbení do Milonic v okrese Vyškov.

na následky zranění

Křenovice čp. 365

jeho jméno uvedeno v projevu zemského četnického velitele J. Reifa při odhalení pomníku padlým četníkům,
v místech, kde J. Látal u Vážan nad Litavou (tehdy název Linhartské Vážany) zemřel, byl vybudován ze sbírky, vyhlášené zemským četnickým velitelem v roce 1938, pomník (realizovala jej firma K. F. Racek za cenu 3 300 korun - zhotovení pomníku, dovoz na místo a postavení),
jeho jméno je uvedeno na pamětní desce příslušníků četnictva, kteří zahynuli v letech 1918–1945, v Čelechovicích na Hané;
jeho jméno je uvedeno v tzv. „Slavíně policistů, četníků, příslušníku SNB a hasičů“ v Muzeu Policie ČR v Praze

vrchní strážmistr, četnická stanice Křenovice, okr. Vyškov (od roku 1933 do tragické smrti velitel stanice)

hřbitov v Milonicích (okres Vyškov)

A PŘECE UNIKL ŠIBENICI
(Morava)
Velitel četnické stanice Křenovice v politickém okrese Vyškov, vrchní strážmistr Jaroslav Látal, si ani v neděli 3. října 1937 nepřispal. Vstal již něco po čtvrté a po vydatné snídani se o 5. hodině ranní odebral na obchůzku služebního obvodu, přesně dle trasy stanovené ve své služební knížce. Krajinu zahalovala kromě tmy podzimní mlha. Pan vrchní prošel osadou Hrušky, aniž by potkal živáčka.
Až kolem šesté potkal na polní cestě nedaleko Linhartských Vážan strážného železniční trati Jakuba Rotrekla a ten ho upozornil, že u kopky sena na nedalekém poli sedí nějaký podezřelý muž. Ještě zažertoval, že se ten muž asi špatně vyspal.
Vrchní strážmistr Látal se ihned vydal k uvedenému místu, a zastavil se u zabláceného jízdního kola ležícího na zemi. Jelikož muže neznal, vyzval ho: „Pojďte sem, copak tady děláte, legitimujte se!“ Muž na četníkovu výzvu ihned vstal a vydal se mu naproti. Přitom sáhl do kapsy kalhot, jakoby hledal legitimaci. Když byl od vrchního strážmistra asi na čtyři kroky, vytáhl bleskurychle pistoli ráže 7,65 milimetru a vystřelil na něj tři rány. Již po druhé z nich četník klesl k zemi. Potom si pachatel zakryl obličej kapesníkem, aby nebyl poznán a ujel na kole směrem ke Slavkovu. Po chvíli jeho silueta zmizela v ranní mlze.
Železničář, který stál na deset kroků od místa události, byl jejím rychlým průběhem natolik zaskočen, že se ani neodvážil muže zadržet. Po jeho odjezdu přispěchal těžce zraněnému četníku Látalovi na pomoc. Ten měl ještě tolik síly, že ho poslal do blízkých Vážan pro pomoc a upadl do bezvědomí.
Zraněný vrchní strážmistr byl automobilem odvezen do Brna na kliniku, kde bylo zjištěno, že má prostřelenou levou stranu plic v těsné blízkosti srdce a prostřelenou míchu na krku. Třetí střela uvízla v jeho plášti. Zdravotní stav zraněného byl lékaři vyhodnocen jako beznadějný.
O případu byla hned vyrozuměna křenovická četnická stanice a Látalovi podřízení, štábní strážmistr Stanislav Handl a strážmistr Karel Klučka, o případu vyrozuměli vyškovského okresního velitele poručíka výkonného Františka Skopalíka. Okresní velitel zalarmoval okolní četnické stanice a brněnskou pátračku. K místu události se začali scházet četníci z okolních stanic, někteří pěšky, jiní na kolech. Ještě dopoledne dorazila hlídka četnické pátrací stanice v Brně v čele s jejím velitelem, vrchním strážmistrem Františkem Muzikářem.
Z výpovědi svědka Rotrekla bylo zjištěno, že pachatelem činu je asi třicetiletý muž prostřední postavy, zarostlý v obličeji, oblečený do tmavých obnošených šatů a na hlavě měl placatou čepici. Při ohledání místa činu byla nalezena stvrzenka poštovního úřadu ve Velkých Hostěrádkách o zaplacení poplatku za rádio. Na zadní straně bylo tužkou napsáno jméno Nádeníček.
Ve směru útěku pachatele byly vyškovským okresním velitelem, který se ujal řízení pátrání, vyslány pěší a jízdní hlídky, aby pátraly podle udaného popisu. Automobil brněnské pátračky vyrazil do Velkých Hostěhrádek. Četníci se domnívali, že tamní občan Nádeníček je pachatelem činu. V Hostěhrádkách však zjistili, že zde byla provedena krádež v konzumu „Svépomoc“, ku škodě skladníka Nádeníčka, kde zloděj odcizil krabici s penězi a stvrzenkami. Ani Nádeníčkův popis neodpovídal vzhledu pachatele. Jelikož dosavadní pátrání po pachateli zůstalo bez úspěchu, byla následující den provedena rozsáhlá razie četnictva na Brněnsku, Vyškovsku, Hustopečsku a Kyjovsku. Ani tato akce se nesetkala s úspěchem.
Přes veškerou snahu chirurgů na brněnské klinice profesora Petřivalského v pondělí 4. října 1937 ráno čtyřiačtyřicetiletý (správně dvaačtyřicetiletý -Menš) vrchní strážmistr Jaroslav Látal, aniž by se pobral z bezvědomí, svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal 8. října 1937 na hřbitově v Milonicích za hojné účasti četnictva, zástupců úřadů a občanstva. Jaroslav Látal po sobě zanechal starou matku, vdovu a dvě nezaopatřené děti, chlapce a holčičku.
Četníkův vrah však přes veškeré snahy četnictva unikal více než půl roku. Nepomohlo ani vypsání odměny na jeho dopadení. Naproti tomu již od prosince roku 1936 bylo četnictvo na jižní Moravě, zejména na Znojemsku, plně zaměstnáno pátráním po pachateli řady vloupání do hostinců a obchodů. Vyhodnocením spáchaných případů dospěli četníci znojemské pátrací stanice k závěru, že pachatel bude zřejmě z Hrušovan.
Za účelem jeho dopadení byly od 2. dubna 1937 četnictvem pořádány číhané, které se několikráte opakovaly. Koncem dubna strážmistr Jan Dvořák z četnické stanice Drnholec zahlédl po celonoční číhané, kolem 5. hodiny ranní, muže jedoucího na kole ve směru na Hrušovany. Jakmile jezdec spatřil četníka, otočil kolo a ujel směrem, odkud přijel. Četník okamžitě sedl na své kolo a začal muže pronásledovat. V okamžiku, když ho četník začal dojíždět, odhodil jezdec svůj kabát, aby se mu lépe prchalo. V kabátě byla nalezena černá maska, pár rukavic, paklíč a ostře nabitý revolver. Z toho bylo jasné, že se jedná o hledaného zločince. Pachatel úspěšně unikl a unikal po více než deset měsíců, aniž by ustal ve své nekalé činnosti.
V noci na 20. února 1938 například došlo ke vloupání do obchodu Martina Beneše v Běhařovicích. Pachatel rozbil výkladní skříň, vnikl do obchodu a začal ho prohledávat. Majitel byl řinkotem skla probuzen, rozsvítil v sousední místnosti světlo v domnění, že tím pachatele vyplaší. Když poté majitel vstoupil do obchodu, zahájil po něm lupič palbu z pistole, čímž ho zastrašil a pokračoval v prohledávání obchodu. Potom dokonce ještě neváhal vypáčit pokladnu a prohledat obchod, z něhož odnesl peníze a nějaké zboží. Po činu sedl na kolo a ujel. Na útěku byl spatřen četníkem a jelikož na jeho výzvu nezastavil, nerozpakoval se četník použít zbraně a několikrát po něm vystřelil z karabiny. Střely však minuly svůj cíl.
Znojemská pátračka při ohledání místa činu nalezla nábojnice a střely ráže 7,65 milimetru. Zajištěné stopy byly zaslány ke zkoumání na Ústřední četnické pátrací oddělení do Prahy. Znalec nevěřil svým očím a v závěru svého posudku musel konstatovat, že náboje byly vystřeleny z téže zbraně, kterou byl zastřelen vrchní strážmistr Jaroslav Látal. To vneslo do pátrání naprosto jiné světlo.
Poněvadž číhané nevedly po dobu celého roku k úspěchu, krádeže s loupežemi pokračovaly a páchal je dokonce četnický vrah, změnili četníci svoji taktiku. Od jara 1938 bylo přistoupeno k obsazení celého Znojemska „zjišťujícími“ hlídkami, jejichž úkolem bylo projíždět obce a zjišťovat případy vloupání co nejdříve od jejich spáchání. Na četnické stanici v Lechovicích byla zřízena sběrna zpráv. Bylo postaveno celkem 36 dvoučlenných hlídek, které uzavíraly obvod četnické stanice Hrušovany, neboť stále trvalo podezření, že pachatel činu pochází odtud.
Štěstí se na pátrající četníky, pro něž bylo dopadení vraha jejich kolegy prioritou, usmálo až 28. dubna 1938. Na základě hlášení zjišťující hlídky o případu vloupání v Tvořihrázi, při kterém byl střelbou těžce zraněn noční hlídač, byl ve 3 hodiny ráno hlídkou číslo 5 zadržen Josef Waldherr.
Následně se rozjelo vyšetřování zadrženého s cílem usvědčit ho ze všech spáchaných činů. Znojemská pátračka i pražské Ústřední četnické pátrací oddělení měly plné ruce práce.
Ve věznici krajského soudu ve Znojmě se Waldherr ocitl již podruhé. V roce 1935 byl odsouzen na jeden měsíc těžkého žaláře pro pytláctví. Josef Waldherr se narodil v roce 1914 jako syn dělníka. Byl rovněž dělníkem, vojenské službě se vzhledem k souchotinám vyhnul a byl svobodný. Po odpykání prvního trestu pokračoval v pytláctví a od prosince 1936 se přeorientoval na vylupování hostinců a obchodů, které páchal na celé jižní Moravě. Po více než ročním vyšetřování byl Waldherr usvědčen kromě vraždy vrchního strážmistra Jaroslava Látala ze 14 pokusů vražd a 246 případů vloupání do obchodů, hostinců, bytů, ale i do kostelů.
Zajímavé jsou okolnosti související s vraždou vrchního strážmistra Látala. Od 29. září do soboty 2. října 1937 pracoval Waldherr jako příležitostný dělník na stavbě v Brně. V sobotu pracoval pouze dopoledne a po obědě sedl na své kolo, v jehož rámu vozil ukryté páčidlo používané při vloupáních. Namísto k domovu se vydal na východ od Brna, jemu vcelku neznámým směrem. V noci provedl tři vloupání do obchodů v Dambořicích a dále pokračoval do Velkých Hostěhrádek, kde provedl další vloupání. Při jednom z nich ukradl peníze a písemnosti skladníku Nádeníčkovi. Nad ránem se vracel přes Dambořice do Linhartských Vážan, kde si za svítání sedl do kopky sena a prohlížel si svůj lup. Při tom mu vypadla stvrzenka na poslech rádia. Z klidu ho vyrušil železniční zřízenec Rotrekl a pak ještě četník Látal. Waldherr, když viděl četníka stojícího nad jeho kolem s páčidlem ukrytým v rámu, reagoval střelbou. Po činu sedl na kolo a ujel ve směru, odkud přijel. Projel Žarošice, Dambořice a u Nasedlovic se převlékl ze svého pracovního obleku a tento zahrabal do země. Na jím udaném místě bylo oblečení skutečně po více než půl roce nalezeno. Na kole byl tehdy plných 24 hodin a než dojel do rodných Hrušovan, ujel celkem 160 kilometrů!

Za spáchané zločiny měl být Waldherr souzen krajským soudem ve Znojmě. Trestní řízení však vzhledem k rozsahu spáchané trestné činnosti trvalo více než rok. Waldherrův zdravotní stav se vzhledem k postupující tuberkuloze rychle zhoršoval.
Aby se vyhnul pro něho potupné šibenici, opakovaně se pokusil spáchat sebevraždu. Stejným způsobem skončila v téže věznici svůj život i Waldherrova matka. Proto byl ve vazební věznici pečlivě ve dne i v noci střežen. Postupující tuberkulóza v roce 1939 ukončila jeho život a ušetřila ho jak soudního procesu, tak i šibenice, které se tolik obával.

(Text z knihy „Páté přikázání“, Praha 2008, poskytl pro naši encyklopedii 16. 4. 2011 její autor, plk. JUDr. Michal Dlouhý. Děkujeme.)

zobrazit

Karel Racek
zhotovil pomník J. Látala u Vážan nad Litavou

padlí příslušníci četnictva
pomník: Příční 31/01

1. 5. 1939
Odhalení pomníku četníků padlých při výkonu služby
jeden z příslušníků četnictva země Moravskoslezské, kteří padli ve službě v letech 1918–1938 1. 8. 1938
Vyhlášení sbírky na pomník padlých četníků
vrchní strážmistr, jemuž je věnován pomník u Vážan

Menš, Lik