Marie Ljalková-Lastovecká

* 3.12.1920 Horodienka (tehdy Polsko, dnes Ukrajina) – † 7.11.2011 Brno


válka a odboj 1938–1945; účastnice zahraničního odboje


rodné jméno

Petruščáková, provdaná Ljalková a Navrátíková


národnost

ukrajinská


zajímavé okolnosti

pocházela z rodiny volyňských Čechů


bydliště

Brno


vzdělání

obecná škola v Horoděnce,
průmyslová škola ve Stanislawowě (studium nedokončeno)


vyznamenání a pocty

Československý válečný kříž 1939,
sovětský Řád rudé hvězdy,
Sokolovská pamětní medaile (1948),
Kříž obrany státu ministra obrany (2008),
Řád Bílého lva II. stupně vojenské skupiny (2010)


jiné pocty

po roce 1990 povýšena do hodnosti plukovníka ve výslužbě


zaměstnání

řidička kolchozního traktoru v Horodience,
laborantka v továrně na lihoviny v Rjazani, po napadení Ruska byla i s manželem evakuována v roce 1941 do Kazachstánu, kde pracovali v kolchozu,
1942–1945 účast v bojích s nově vzniklou československou vojenskou jednotkou na frontě,
po roce 1945 voják z povolání vrchní zdravotní sestra ve vojenských nemocnicích v Praze, Olomouci a Brně,
po roce 1953 v plném invalidním důchodu, pracovala jako průvodkyně ČEDOKu


hrob

hřbitov v Mladé (dnes Českých Budějovic), kolumbárium, schránka č. 67


poznámky

Dne 1. 3. 1942 přijata do čs. jednotky v Buzuluku. Kmenové číslo: O.477/Ž. Prodělala základní výcvik a absolvovala zdravotnický kurz. Vzhledem k vynikajícím výsledkům ve střelbě přijata do zvláštního kurzu pro ostřelovače. Bojový křest zažila 8. 3. 1943 v bitvě u Sokolova. Při protiútoku na zamrzlé řece Mže v noci z 9. na 10. 3. 1943 se svou automatickou puškou SVT-40 s optickým hledím zneškodnila obsluhu nepřátelského kulometu a zneškodnila pět německých samopalníků.
V letech 1943–1944 se s čs. jednotkou účastnila bojů na Ukrajině, pak se stala vedoucí zdravotnicí 1. tankového praporu 1. československé samostatné tankové brigády a účastnila se bojů v karpatsko-dukelské operaci i při osvobozování Moravy. V bojích na Dukle byla těžce zraněna.
Od podzimu 1945 pracovala ve vojenských nemocnicích v Praze a Olomouci. Od roku 1947 důstojnice z povolání, z armády propuštěna v roce 1953 v hodnosti nadporučíka, byl jí přiznán plný invalidní důchod. Po roce 1990 povýšena do hodnosti plukovník ve výslužbě. Ještě během války se podruhé provdala.

Poslední rozloučení se uskutečnilo v Brně v obřadní síni krematoria dne 18. listopadu 2011 od 13.30 hodin. Po zpopelnění byly její ostatky uloženy v kolumbáriu hřbitova v Mladé (dnes Českých Budějovic), ulice Jana Masaryka.




partneři


Menš


Aktualizováno: 10. 03. 2018