Encyklopedie dějin města Brna

Ferdinand Karel Nesrovnal - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    P. ThDr. Ferdinand Karel Nesrovnal


    • * 16.8.1896 Brno – † 30.5.1952 Brno


    • římskokatolický kněz, oběť perzekuce po roce 1948


    • vzdělání

      české státní gymnázium v Brně (v sextě vstoupil v září 1915 do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě),
      po dvouletém noviciátě dokončil gymnaziální studia na řádových školách v Rakousku, v Linci-Freinberku,
      filozofická studia absolvoval v letech 1919–1922 na řádovém filozofickém institutu v Innsbrucku,
      následně působil dva roky jako magistr na misijním ústavu Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě,
      v letech 1924–1928 studoval na teologické fakultě univerzity v Innsbrucku,
      na kněze byl vysvěcen 25. července 1927 v Innsbrucku

    • vyznamenání a pocty

      po válce obdržel za svou činnost v odboji vyznamenání a diplom


    • zaměstnání

      od roku 1936 působil jako kazatel, misionář a exercitátor na Svatém Hostýně,
      v roce 1937 byl uvolněn z osobních důvodů z jezuitského řádu (pečoval o svou starou maminku) a byl přijat jako diecézní kněz do olomoucké arcidiecéze,
      v letech 1937–1946 působil ve farnosti v Biskupicích u Prostějova a jako kooperátor v Kralicích na Hané,
      od března 1948 byl ustanoven kooperátorem v Bystrci u Brna,
      od srpna 1950 působil až do svého zatčení jako administrátor kostela sv. Kříže ve Znojmě při bývalém klášteře dominikánů

    • odborné a zájmové organizace

      po návratu do vlasti byl v srpnu 1929 řádovými představenými a pražským arcibiskupem jmenován generálním duchovním rádcem Sdružení katolické mládeže v Čechách – organizoval tato sdružení po celé republice a formoval mládež,
      zároveň byl redaktorem časopisu Dorost a vedl exerciční a eucharistický sekretariát v Praze,
      v Brně převzal v roce 1946 úlohu duchovního rádce Svazu katolických žen a dívek


    • čestný hrob

      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 11, hrob č. 522


    • poznámky

      Za druhé světové války působil v protinacistické odbojové organizaci Obrana národa a také spolupracoval s partyzánskou skupinou Hnutí za svobodu na Prostějovsku. Pro svou spolupráci s odbojem byl vyšetřován olomouckým gestapem.

      Byl velmi oblíben mezi mládeží, protože finančně podporoval sociálně slabší studenty, hlavně bohoslovce. Po únoru 1948 zprostředkoval několika mladým vysokoškolákům vyloučeným ze studií odchod za hranice. Také duchovně vedl a formoval bývalé bohoslovce a studenty, kteří uvažovali o cestě ke kněžství. Mohli u něj na faře bydlet, kněz se staral o jejich živobytí a potřeby. Ujal se také bývalých řeholních kleriků, kteří po záboru klášterů a internaci řeholníků v dubnu 1950 ztratili své vedení a zázemí.

      Na jižní Moravě udržoval kontakty s kněžími aktivně projevujícími nesouhlas s komunistickým útlakem církve – např. sekretářem biskupa Skoupého P. Josefem Hrbatou, který byl vyšetřován StB a později odešel za hranice. Kvůli svým aktivitám byl P. Nesrovnal delší dobu sledován a byli na něj nasazeni spolupracovníci StB.

      Dne 26. května 1952 byl P. Nesrovnal zatčen a na faře u něj byla provedena domovní prohlídka a poté byl převezen na StB v Brně. Zahájili proti němu vyšetřování kvůli obvinění z velezrady a vyzvědačství, a to pro údajné kontakty s protikomunistickými odbojovými organizacemi, zprostředkování ilegálních přechodů hranic a špionážní činnosti – měl poslat do zahraničí plány protileteckých krytů v Brně.
      Dne 30. května 1952 byl do 14.45 hodin vyslýchán a poté předán na celu. V 17 hodin byl nalezen na své cele oběšen.
      Dle verze jeho vyšetřovatelů se oběsil vsedě na obinadle na kohoutku umyvadla. Pater Nesrovnal nosil totiž na nemocné noze obinadlo. Jiný vězeň, který v té době prošel vyšetřováním na stejném místě, dosvědčil, že bachaři odebrali každému nově zatčenému všechno, co měl, podle něho tedy v tomto případě i obinadlo. Věznitelé se zřejmě snažili zakrýt všechny stopy, které by jakkoliv vrhaly podezření na jejich zavinění smrti. V pitevním protokolu se uvádí, že u mrtvého byly nalezeny zlomeniny dvou žeber, ale záhy se energicky vylučuje cizí zavinění. Zlomení žeber je odůvodňováno zmítáním v křečích při oběšení a nárazy těla sebevraha na tvrdé okolí. U člověka, jenž prožil výslechy na gestapu a aktivně pracoval v odboji, je verze o krkolomné sebevraždě více než podivná.

      Při revizi případu v roce 1968 se samozřejmě nepodařilo zjistit příslušné odpovědné vyšetřovatele a případ byl uzavřen jako sebevražda.


    • prameny, literatura

      zobrazit "Vzpomínky na padesátá léta I."
      "Ferdinand Nesrovnal (1896–1952)"


    • stavby

      Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty
      náměstí 28. dubna
      místo jeho působení koncem čtyřicátých let 20. století
      Ústřední hřbitov města Brna
      Vídeňská 96
      místo posledního odpočinku


    • události

      27. 4. 1968
      Manifestační zemský sjezd moravskoslezský K 231 v Brně
      kněz, oběť komunistické perzekuce


    • autor

      Ma


Aktualizováno: 14. 9. 2017