Encyklopedie dějin města Brna

Jan Pulpytel - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    Jan Pulpytel


    • * 4.7.1900 Okrouhlá Radouň u Kamenice nad Lipou – † 13.9.1944 Dukelský průsmyk


    • válka a odboj 1938–1945; oběti osvobozovacích bojů; armáda; čs. zahraniční armáda


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko, ČSR


    • příčina úmrtí

      padl v boji


    • bydliště

      Nový Etynk, okr. Kamenice nad Lipou,
      Brno-Černovice, Klíčova 6,
      Brno-Slatina, Tuřanka 92


    • vzdělání

      měšťanská škola,
      1917–1918 obchodní akademie s maturitou

    • vyznamenání a pocty

      Čs. válečný kříž 1939 in memoriam,
      Čs. medaile Za zásluhy I. stupně in memoriam,
      Dukelská pamětní medaile in memoriam

    • jiné pocty

      podplukovník in memoriam


    • zaměstnání

      pomocník v textilní továrně,
      později soukromý úředník


    • hrob

      Slatinský hřbitov, Šlapanická, skup 2, hrob č. 109 a 110 (kenotaf)


    • poznámky

      Pocházel z chudé rodiny mlynářského dělníka, byl nejmladší z pěti sourozenců. Po ukončení měšťanské školy pracoval jako pomocník v textilní továrně. V roce 1918 musel ještě odejít na frontu, prožil 4 měsíce v poli u 75. pěšího pluku. V roce 1919 nastoupil vojenskou službu na Slovensku - zde získal místo kancelářského pomocníka u služnovského úřadu v Sečovcích, později v Piešťanech. Znovu nastoupil vojenskou službu, úspěšně absolvoval školu pro záložní důstojníky.
      V roce 1924 začal pracovat jako úředník v Jiránkově armaturce v Brně-Slatině, s dcerou majitele se později oženil (manželství zůstalo bezdětné). V roce 1938 byl již kapitánem pěchoty v záloze (kmenový útvar - pěší pluk 37), byl také členem Národní střelecké gardy 20 Hlavního zemského města Brna, kde zastával funkci velitele 2., respektive 3. roty.
      Po okupaci Československa se zapojil do odboje v Obraně národa (skupina Brno-východ), poté odešel 27. června 1939 přes Slovensko do Polska, kde byl zařazen v Malých Bronovicích u Krakova jako velitel roty (krycí jméno Podhajský) do vznikající vojenské jednotky, krátce vykonával i funkci pobočníka generála Lva Prchaly.
      Po pádu Polska přešel spolu s čs. vojáky do Sovětského svazu, kde byl spolu s dalšími členy Východní skupiny čs. armády internován. Od dubna 1940 stál v čele školy pro výchovu důstojníků v záloze při čs. vojsku.
      V roce 1940 odjel spolu s dalšími čs. vojáky ze SSSR do Palestiny a stal se vojákem 11. čs. pěšího praporu - Východního (při jeho nasazení v obklíčeném libyjském přístavu Tobruku od listopadu 1941 velel 4. rotě a hájil s ní pravé křídlo obranného perimetru).
      Po reorganizaci praporu na 200. čs. lehký protiletadlový pluk - Východní - zastával v roce 1942 funkci velitele 1. roty 500. praporu.
      Po odjezdu našich vojáků ze Středního východu do Velké Británie zůstal v Palestině pověřen zvláštními úkoly. Začátkem roku 1944 se vrátil do Sovětského svazu v hodnosti štábního kapitána k první československé samostatné brigádě. V rámci dukelské operace zařazen do 3. brigády jako zástupce velitele a později velitel 5. praporu, padl v rozmezí mezi 9.–22. zářím 1944 v oblasti Dukelského průsmyku.


    • prameny, literatura

      zobrazit "Příběhy brněnských hřbitovů"
      "Druhá knížka o Slatině"
      "Obrana národa na Brněnsku 15.3.1939-29.2.1940"
      "Odbojová organizace NSG 20 v letech 1939–1945"
      "Sbírky Muzea města Brna"


    • partneři

      Žofie Pulpytlová (Jiránková)
      sňatek: 28. 9. 1931 (manželství zůstalo bezdětné)


    • ulice

      Tuřanka
      sídlo armaturky, kde pracoval Klíčova
      bydliště


    • osoba na objektech

      J. Pulpytel
      pamětní deska: Gajdošova 3/01 oběti první a druhé světové války
      pomník: Šlapanická 0/01
      oběti 2. světové války


    • stavby

      Slatinský hřbitov
      Šlapanická
      kenotaf


    • související odkazy

      mapa


    • autor

      Menš, JMik


Aktualizováno: 10. 2. 2016