Encyklopedie dějin města Brna

Sergej Nikolajevič Vojcechovskij - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    Sergej Nikolajevič Vojcechovskij


    • * 16.10.1883 Vitebsk – † 7.4.1951 Tajšet, Irkutská oblast


    • válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; 3. zemský vojenský velitel pro Moravu a Slezsko (září 1927–1935)


    • národnost

      ruská

    • státní příslušnost

      ČSR


    • zajímavé okolnosti

      Jeho závratná kariéra byla podložena solidními teoretickými a praktickými znalostmi, jeho kolegové se často vyjadřovali, že byl "mistrem taktiky a strategie".
      Při jednáních se zahraničními vojenskými delegacemi hovořil vždy francouzsky s využitím služeb oficiálního tlumočníka, aby nevzniklo podezření, že jedná proti československým zájmům. To týkalo zejména sovětských vojenských představitelů, když už se nemohl jednání přímo vyhnout.

    • příčina úmrtí

      oficiálně na „tuberkulózu plic a sešlost věkem“


    • bydliště

      Brno, Křenová 55


    • vzdělání

      reálné učiliště ve Velikých Lukách,
      Konstantinovské dělostřelecké učiliště v Petrohradě,
      1909–1912 Imperátorská Nikolajevská válečná akademie v Petrohradě (studia ukončil se zlatou medailí)

    • vyznamenání a pocty

      Řád Sv. Stanislava 3. stupně,
      Řád Sv. Anny 4. stupně s nápisem „za chrabrost“,
      Řád Sv. Anny 3. stupně s meči a stuhou,
      Řád Sv. Stanislava 2. stupně s meči,
      Řád Sv. Stanislava 1. stupně s meči a stuhou,
      Československý válečný kříž 1914–1918 (14. 3. 1923),
      důstojník Řádu Čestné legie (9. 2. 1926),
      Královský řád Svatého Savy 2. stupně (30. 9. 1928),
      komtur Řádu Čestné legie (1929),
      Řád jugoslávské koruny 1. stupně (1937),
      Řád rumunské hvězdy 1. stupně (1937),
      Řád Bílého lva in memoriam (udělen 28. 10. 1997 prezidentem ČR Václavem Havlem)

    • jiné pocty

      pamětní deska na hřbitově v Ozerlagu (odhalena v roce 2016)


    • dílo

      zobrazit - Úvahy o řízení operací a boje podle příkladů ze světové války I, II. 1933, 1935.
      - Několik úvah o výchově velitelů. In: Vojenské rozhledy, r. XIX, leden 1938, č. 1, část všeobecná, s. 7–8.


    • zaměstnání

      voják z povolání, Zemský vojenský velitel v Brně (od 31. 7. 1927), později Zemský vojenský velitel v Praze (od 15. 11. 1935, funkce zproštěn od 31. 3. 1939)

    • odborné a zájmové organizace

      Masarykova letecká liga


    • hrob

      hřbitov ústřední nemocnice Ozerlagu nedaleko vesnice Ševčenko, hrob č. 4-36


    • poznámky

      V roce 1905 se zúčastnil rusko-japonské války. V letech 1908–1912 absolvoval vysokou válečnou školu - Nikolajevskou akademii v Petrohradě. V srpnu 1914 štábní důstojník 69. pěší divize, od jara 1915 náčelník operačního oddělení 20. sboru; 1916 náčelník štábu 3. kavkazské granátnické divize; od dubna 1917 náčelník štábu 126. pěší divize; od září 1917 zařazen do československých legií v Rusku, kde se stal náčelníkem štábu I. střelecké divize Husitské, od února 1918 velitelem 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova.
      V květnu 1918 se stal členem Prozatímního výkonného výboru, nejvyššího orgánu čs. odboje v Rusku v létě 1918, vytvořeného na předporadách I. sjezdu čs. vojska. Postupně velel vojskům Čeljabinské, Západní, Uralské a Jekatěrinburgské skupiny.
      Počátkem ledna 1919 se vrátil do ruské armády, velel 1. armádě vojsk admirála Kolčaka, povýšen na generálporučíka. Organizoval ústupové boje podél magistrály, převedl zbytky ruských vojsk přes zamrzlé Bajkalské jezero. Jeden z posledních velitelů protisovětských jednotek na Sibiři, na podzim 1920 velel ruským jednotkám generála Wrangela na Krymu.
      Na jaře 1921 získal československé státní občanství.
      Hned v květnu 1921 vstoupil do československé armády v hodnosti brigádního generála (1921–1923 velel 24. pěší brigádě v Michalovcích, 1923–1927 pak 9. pěší divizi v Trnavě). V červenci 1927 jmenován zemským vojenským velitelem v Brně (funkci zastával do roku 1935), 30. 12. 1929 povýšen na armádního generála, od listopadu 1935 zemským vojenským velitelem v Praze (do roku 1939).

      V září 1938 zastával názor bránit se německému útoku, doporučoval mobilizaci (po jejím vyhlášení se stal velitelem I. armády, bránící Čechy, nesouhlasil s mnichovskou kapitulací). Již 19. 3. 1939 se sešel v Brně na schůzce s generály Bílým a Ingrem, zde položeny základy celostátní vojenské odbojové organizace. Po obsazení objektu Zemského vojenského velitelství III. čs. armádního sboru na Kounicově ulici byla nově vytvořená Likvidační skupina, která měla řešit demobilizaci čs. jednotek, přesunuta do objektu na Údolní ulici č. 65. Ten se také stal sídlem štábu vznikajícího moravského vojenského odboje.
      V dubnu 1939 přeložen do výslužby - podílel se na vypracování struktury vojenské odbojové organizace Obrana národa, ale vlastního odboje se pro svoji známost nezúčastnil. Dne 1. 9. 1939 byl zatčen v akci Albrecht der Erste, propuštěn 16. 9. 1939. Do roku 1945 žil pod německým dohledem v Praze. V průběhu pražského povstání zatčen povstalci za nejasných okolností 6. 5. 1945, propuštěn 12. 5. 1945 po intervenci generála Číly u Zdeňka Fierlingera, bývalého legionáře a předsedy první poválečné vlády. Ještě týž den byl odveden neznámým kapitánem Rudé armády ze svého bytu, kam se již nevrátil. Ještě v květnu 1945 byl převezen do Moskvy.
      Dne 28. 5. 1945 na něj uvalena vazba z rozhodnutí náčelníka vyšetřovacího odboru hlavní správy sovětské kontrarozvědky „SMĚRŠ“. Sovětskými bezpečnostními orgány odvlečen do SSSR, zde souzen v září 1945 na deset let (započítáno od 29. 5. 1945) v nápravněpracovním táboře. Vězněn v Moskvě v Lefertovské vazební věznici, v Butyrské věznici, kde čekal na převoz do tábora. Nejdříve poslán do Užlagu v Gorkijské oblasti v Povolží, kde prožil tři roky. Odtud transportován na jaře 1949 do Ozerlagu v Irkutské oblasti ve východní Sibiři. Do sídla správy tábora v Tajšetu transport dorazil 25. 5. 1949. Hlavní práce vězňů Orzelagu byla v tajze: v zimě kácení stromů, v létě svážení dřeva a nakládání. Vše se dělalo ručně. Vojcechovskij byl pro špatný zdravotní stav (už před rokem 1939 trpěl žaludečními potížemi) zařazen mezi invalidy a přidělen do táborové nemocnice, kde pracoval jako zdravotník.
      Generál Sergej Vojcechovskij zemřel 7. 4. 1951 a byl pochován na hřbitově ústřední nemocnice Ozerlagu nedaleko vesnice Ševčenko v Tajšetském okrese, asi 35 km severovýchodně od Tajšetu. Jako příčina úmrtí uvedena „tuberkulóza plic a sešlost věkem“.

      Z osobních vlastností jsou uváděny věcnost, korektnost, suchý sarkastický humor. Generál byl velmi uzavřený, přátele měl hlavně mezi legionáři (někteří z nich se také jako jedni z mála osob snažili o pomoc po zatčení v roce 1945). Zajímal se o letectví, uměl řídit auto (vlastnil automobil Škoda Rapid), miloval jízdu na koni (kůň Arroch), vojenské přehlídky v Brně konal vždy na koni. V osobním životě se kromě manželky objevilo i několik dalších žen.

      V literatuře kolísají životopisná data z prvních let života, kolísání je způsobeno podle toho, zda použit juliánský nebo gregoriánský kalendář.
      Používáme současnou podobu psaní příjmení (i na brněnské pamětní desce), i když v prvorepublikových textech se důsledně píše „Vojcechovský“ (-Menš).


    • obrazy


    • prameny, literatura

      zobrazit "Češi si vyjeli na Sibiř připomenout osud generála Vojcechovského, který velel legionářům v Rusku"
      "Osud svázaný s dějinami"
      "Obrana národa na Ostravsku"
      "Osud generála. Komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského"
      "Politická elita meziválečného Československa 1918–1938. Kdo byl kdo za první republiky"
      "Obrana národa na Brněnsku 15.3.1939-29.2.1940"
      "Společenský almanach Velkého Brna"
      "Slovník prvního československého odboje 1914-18"


    • osoby

      Antonín Mikuláš Nikolaj Číla
      přátelé, spolupracovníci v legiích i v československé armádě Eduard Kadlec
      zemský vojenský velitel Vojtěch Boris Luža
      spolupráce v odboji Vilém Sýkora
      legionáři; služební kontakty v čs. armádě


    • partneři

      Margarita Vojcechovská (Těmnikovová)
      sňatek: 1909


    • děti

      Jiří Vojcechovskij


    • rodiče

      Marie Vojcechovská (Michajová)
      Mikuláš Karel Vojcechovskij


    • ulice

      Křenová
      bydliště


    • osoba na objektech

      S. Vojcechovskij
      pamětní deska: Údolní 53/03


    • události

      18. 12. 2003
      Odhalení pamětní desky S. Vojcechovského 28. 10. 1930
      Oslava 12. výročí trvání ČSR
      zemský vojenský velitel
      25. 11. 1928
      Odhalení pomníku padlých 10. pěšího pluku Jana Sladkého Koziny
      provedl odhalení pomníku
      24. 11. 1928
      Slavnosti pěšího pluku č. 10 Jana Sladkého Koziny
      účastník slavnosti
      29. 8. 1927
      Příjezd nového zemského vojenského velitele do Brna
      nový zemský vojenský velitel v Brně


    • související odkazy

      mapa


    • autor

      Jis, Menš


Aktualizováno: 22. 1. 2017