Encyklopedie dějin města Brna

Otakar Žalman - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    Otakar Žalman


    • * 15.2.1892 Budapešť (Maďarsko) – † 20.3.1943 Brno, Kounicovy koleje


    • válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; armáda


    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko, ČSR


    • zajímavé okolnosti

      Sebevraždu spáchal jeden den po svém zatčení po brutálních výsleších gestapa, aby při dalším vyšetřování neprozradil své spolupracovníky v odboji. Svým statečným jednáním tak zachránil nejen je, ale i jejich rodiny.

    • příčina úmrtí

      sebevražda oběšením


    • bydliště

      Brno, Údolní 76


    • vzdělání

      1908–1912 vyšší průmyslová škola v Brně - obor strojní (1912 maturita)

    • vyznamenání a pocty

      Československý válečný kříž 1914–1918,
      francouzský válečný kříž,
      revoluční medaile,
      medaile vítězství


    • zaměstnání

      voják z povolání, úředník


    • poznámky

      Po skončení studia byl v letech 1913 až 1914 zaměstnán u firmy Brandt a Lhutic v Brně jako technický úředník. Vojenskou službu v rakousko-uherské armádě nastoupil v roce 1914.
      Po absolvování školy pro výchovu důstojníků pěchoty v záloze odešel v roce 1915 jako jednoroční dobrovolník na ruskou frontu, v témže roce padl do ruského zajetí. Roku 1916 se přihlásil do legií v Borispolu u Kijeva, kde byl přijat do rodícího se úderného praporu jako poručík. Službu nastoupil u 3. úderné roty pod vedením štábního kapitána Žáka (ten v roce 1945 byl ve funkci divizního generála vojenským velitelem v Brně - Menš).
      Od května 1918 se účastnil všech bojů s 3. údernou rotou, v letech 1919 až 1920 bojů na magistrále. Postupně byl povýšen na podporučíka a poručíka ruských legií a v této hodnosti se vrátil do vlasti v srpnu 1920. V témže roce nastoupil službu jako důstojník z povolání (přechodně sloužil v Domažlicích u pluku 27 jako velitel pěší roty, od roku 1921 v Olomouci v hodnosti štábního kapitána, později od roku 1927 jako velitel technické roty v hodnosti majora). Asi v roce 1934 byl přemístěn do Ružomberoku k horskému pluku 2 - byl zástupcem velitele praporu, později velitelem technické roty, v mobilizaci 1938 byl velitelem praporu.
      Po odtržení Slovenska se vrátil koncem března 1939 do Brna. Byl přidělen účtárně Zemského úřadu v Brně, v březnu 1941 byl jako legionář dán do výslužby v hodnosti majora. Od roku 1940 se účastnil ilegálního hnutí, byl tehdy v přímém kontaktu s divizním generálem Lužou, s nímž spolupracoval až do svého zatčení 19. března 1943. Aby neprozradil své spolupracovníky při brutálních výsleších, spáchal hned následující den v Kounicových kolejích sebevraždu. V úmrtním protokolu města Brna je zapsán v rubrice povolání jako vězeň (Häftling), místo úmrtí vyplněno „gestapo“, v příčině úmrtí je otazník. Zpopelněn v Krematoriu města Brna 26. 3. 1943.


    • prameny, literatura

      zobrazit "Úmrtní protokol z roku 1943"
      "Obrana národa na Brněnsku 15.3.1939-29.2.1940"
      "Brněnští občané v boji proti fašismu"
      "Sbírky Muzea města Brna"


    • osoby

      Vojtěch Boris Luža
      spolupráce v ódboji Miloš Žák
      společně v legiích


    • partneři

      Marie Žalmanová


    • ulice

      Údolní
      bydliště


    • související odkazy

      mapa


    • autor

      Menš


Aktualizováno: 27. 7. 2016