Encyklopedie dějin města Brna

Josef Rudolecký - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    P. Josef Rudolecký


    • * 20.12.1880 Brno-Tuřany – † 15.1.1963 Znojmo


    • římskokatolický kněz, spisovatel, politik


    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko


    • zajímavé okolnosti

      Největším podnikem, který J. Rudolecký založil byl spolek „Zádruha". Ten vznikl na počátku roku 1918 v Horních Dunajovicích a poté byl přestěhován do Znojma. Zde sídlil na dnešním náměstí Svobody, přičemž jeho součástí bylo silo, které i zásluhou J. Rudoleckého jako jediné zásobovalo obyvatelstvo v době první světové války a prvních dnech po ní.


    • vzdělání

      absolvent českého gymnázia na Starém Brně,
      v roce 1900 vstoupil do katolického kněžského ústavu v Brně, o čtyři roky později byl vysvěcen na kněze


    • dílo

      zobrazit Divadelní hry:
      - Dívčí vojna
      - Bílá cikánka
      - Svatební košile
      - Co je pravda?
      - Co Mikuláš dělá, dobře dělá
      - Vánoce v horách
      - Král a šašek
      - Ctirad a Šárka aj.. 

      Vedle duchovní a novinářské činnosti svůj čas věnoval také hudbě. Sám napsal řadu skladeb a básní.
      Ve znojemské Besedě učil české děti, pro které za tímto účelem zakoupil všechny hudební nástroje. Jeho posilování českého sebevědomí ve městě podporovalo i náboženské kázání v českém jazyce.


    • zaměstnání

      kaplan v Řečkovicích u Brna, poté v Boleradicích a deset měsíců v Hrušovanech nad Jevišovkou (zde se naučil dobře německy, což se mu později ve smíšeném česko-německém znojemském kraji hodilo),
      v říjnu 1905 přišel do Znojma, zpočátku působil na faře kostela sv. Mikuláše (i když působil na německé faře a jako katecheta na německých školách, tak i mimo tyto úřední povinnosti věnoval všechen zbylý čas národnímu obrozování českého obyvatelstva ve Znojmě)

    • odborné a zájmové organizace

      - Obecní výbor v Tuřanech (člen v roce 1909)
      - člen Řemeslnické jednoty
      - od roku 1906 předseda Spolku katolických tovaryšů
      - stál u vzniku Spolku křesťansko-sociálního dělnictva, přičemž vycítil, že pro potřebu českých dělníků ve městě je třeba vytvořit nové domy – za tímto účelem založil stavební družstvo „Domov" (pro odpor německé radnice města však tento plán záhy ztroskotal)
      - poté jednatel Českého hospodářského spolku a pomocí venkovských spořitelen (kampeliček) - pomáhal při vzniku první hospodářské školy ve Znojmě (v té době se J. Rudolecký stal i politicky činným, neboť i jeho zásluhou byli zvoleni do parlamentu jeho dlouholetý přítel Antonín Kuchynka a dr. Vilém Veleba)
      - podílel se na založení listu „Moravský jih" ve Znojmě (1907) - v roce 1909 však pocítil potřebu katolicky orientovaných novin, a proto založil nový katolický list „Ochrana", tyto noviny pak sám po dobu 18 let řídil a vtiskl jim národní tvář a myšlenku
      - v Únanově se J. Rudolecký zapojil všestranně do různých činností za povznesení znojemského venkova, pro mládež založil spolek „Venkovská katolická Omladina"
      - pro potřeby tělovýchovné vybudoval v Únanově z vlastních prostředků v roce 1912 tělocvičnu a založil zde první organizaci spolku „Orel" v kraji


    • poznámky

      Pro německou radnici města Znojma se stal P. Rudolecký nepřijatelným. Snaha o přeložení Rudoleckého došla naplnění v prosinci 1910, kdy Rudolecký odešel do Únanova, který se mu stal novým domovem na dlouhých 35 let. Se Znojmem však nadále udržoval časté kontakty a do města docházel denně pěšky.

      V Únanově vyučoval také místní chlapeckou hudební kapelu, rovněž se podílel na úpravě kostela, hřbitova a fary.

      Organizace Omladina a Orel posléze založil v celém znojemském kraji a stal se jejich předsedou. Nadále se velice angažoval pro potřeby českého dělnictva, stál proto u vzniku spořitelen zvaných Raiffeisenky, šířil český hospodářský spolek, který sloužil výhradně pro potřeby malých českých živnostníků na Znojemsku.

      V době války rovněž neustal ve své kritice poměrů ve městě a v novinách „Ochrana" velice často posiloval sebevědomí českého lidu, sužovaného válkou. Na jejím sklonku se stal organizátorem velkolepé akce, tábora českého lidu v Únanově, konaného v září 1918.

      Po válce se stal členem Národního výboru a byl zvolen dokonce jeho místopředsedou. V listopadu 1918 sestavil hospodářskou část memoranda čs. Vládě. Po připojení Znojma k ČSR 16. 12. 1918 se zúčastnil slavnostního předání radnice města nově jmenované česko-německé správní komisi.
      Dne 22. prosince 1918 sloužil u sv. Mikuláše slavnostní mši usmíření mezi Čechy a Němci ve městě.

      J. Rudolecký patřil ve Znojmě rovněž k zakladatelům Čs. strany lidové, jejímž byl dlouholetým členem (postupně se stal členem zemského a ústředního výboru této strany). Ve Znojmě se nadále zúčastňoval aktivní politiky, i když se nikdy nestal poslancem znojemské radnice. Za lidovce byl však zvolen do Zemského zastupitelstva v Brně.
      Dále byl jmenován do ústřední rady Raiffeisenek a stal se jednatelem Zádruhy, kde bylo v roce 1928 otevřeno moderně vybavené silo na sojovou mouku a dobře nadále prosperovalo. Svoje známosti s řadou ministrů, poslanců a senátorů dokázal J. Rudolecký náležitě využít ve prospěch nově se rodícího českého Znojma.

      V době druhé světové války působil v odbojové organizaci generála Luži. Během okupace město nenavštěvoval a i nadále vykonával kněžské povinnosti na faře v Únanově. Pouze jednou neušel pozornosti gestapa a byl krátce vyslýchán v Jihlavě.

      Po květnovém osvobození města v roce 1945 se Josef Rudolecký vrátil zpět do Znojma na faru kostela sv. Mikuláše. Účastnil se rovněž práce Národního výboru ve městě, zde působil na finančním, zdravotním a sociálním odboru. Po únoru 1948, jakožto lidovec odmítající nové změna ve společnosti, byl donucen tento úřad opustit. K politické činnosti se pak již nikdy nevrátil. V padesátých letech se dostával pod kontrolu STB a v roce 1957 byl nucen s aktivní duchovní činností skončit. Tuto velkou životní změnu nesl Rudolecký velice těžce. Za celoživotní přínos městu mu byl vyměřen důchod 500 Kč.

      Zbytek života prožil Josef Rudolecký v horním poschodí domu „U domoviny" č. 15 u své rodiny. Na začátku 60. let se jeho zdravotní stav poněkud zhoršil, on však pobyt v nemocnici odmítl. Až do konce svého života sloužil tajně mše v prostorách tohoto domu, kde 15. ledna 1963 zemřel.


    • prameny, literatura

      zobrazit "Rudolecký, Josef (1880-1963) "


    • osoba na objektech

      Vybudování školy v Tuřanech
      pamětní deska: Dvorecká 4/01


    • autor

      Menš, Ma


Aktualizováno: 14. 5. 2017