Václav Forman

* 23.3.1888 Kněžice (okres Nymburk) – † 9.2.1945 Buchenwald

válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; oběti okupace
partner osobnosti: PhDr. Ema Formanová-Nováková

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

příčina úmrtí

zahynul

bydliště

Brno-Královo Pole (bydliště v době zatčení)

vzdělání

obecná škola v Kněžicích,
tři roky hudební školy v Hamburku

jiné pocty

jeho jméno je uvedeno na pomníku světových válek v Kněžicích

zaměstnání

kapelník v Hamburku,
po návratu z legií voják z povolání

odborné a zájmové organizace

ČsOL (odbočka Český Těšín)

poznámky

V rakousko-uherské armádě desátník 36. zeměbraneckého pěšího pluku. Do pole poslán 11. 10. 1914. Zajat: 21. 11. 1914 v Haliči, pobýval v zajateckém táboře Volčansk. Přihlášení do legií: 20. 5. 1917, Taganrog. Do čs. legie v Rusku zařazen 20. 6. 1917 jako kapelník do 5. střeleckého pluku TGM. Povýšen na nadporučíka 6. 1. 1919. Jako poručík aktivován 8. 1. 1921 u 5. pěšího pluku TGM. Dne 17. 8. 1922 byl přemístěn k 8. pěšímu pluku a v roce 1923 ustanoven správcem budov Americké domoviny v Brně-Králově Poli, kde byla ředitelkou jeho manželka.

V době okupace byl Václav Forman zapojen do odbojové činnosti, gestapem zatčen 26. 3. 1943 a po výsleších byl 20. 8. 1943 deportován do koncentračního tábora Buchenwald, kde zemřel.

Antonín Kopřiva, ve svých vzpomínkách pro Paměť národa vylíčil i atmosféru v Americké domovině za okupace. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se změnil pouze název ústavu na Severova domovina, ale demokratické smýšlení a touha po svobodě jeho obyvatelům zůstaly. „Když se v roce 1941 hrála divadelní hra Lucerna, sál byl nabitý, výprava jedinečná. Byli tam hoši z uměleckých škol, kteří namalovali nádherné kulisy. Vybrané osazenstvo. Vzpomínám si na scénu, kdy se muzikanti v lese troubením svolávali, přepadl je hejkal a volal na ně: ,Už pamatuju třikrát pole, třikrát les, ale takovou churotu jsem tady ještě neviděl.‘ Ovšemže to souviselo s tou německou okupační mocí. A mělo to odezvu. Sál byl úplně konsternován.“
Vedení v čele s manžely Formanovými dokonce v Americké domovině zaměstnávalo několik nekvalifikovaných občanů židovského původu. „Při pomocných zemědělských pracích se objevili někteří Židé. Vzpomínám, jeden pracoval v drůbežárně. Ošetřoval tam slepice. Další byl pan Teller, majitel významného domu na Masarykově třídě. Přišel k nám do hospodářství s běloskvoucíma rukama, šlápl na hrábě a ty ho uhodily. Opravdu, jak se vypráví ty komické příhody, tak přesně to se stalo. Vzít vidle do ruky bylo pro něj problém. Ale byl tam několik měsíců. Mezitím jsem registroval, že tam nějaký Friedman přivedl do zahradnictví tři židovská děvčata, která tam pak několik měsíců pracovala. Těm se snad podařilo odjet do Jeruzaléma. Co se stalo s panem Tellerem, nevím. Jednoho dne prostě nepřišel,“ vzpomínal Antonín Kopřiva, který chtěl pana Tellera ještě navštívit v jeho bydlišti v Legionářské ulici. „Pan Teller mi říkal, že má známky a že mi nějaké dá. Když se ztratil, druhý den jsem si na ty známky vzpomněl. Šel jsem si pro ně do jeho bytu, kde mi někdo otevřel jenom na půl řetízku a řekl: ,Prosím vás, opusťte tento dům, nebo vás zatkne gestapo.‘ Tak jsem se ztratil a známky jsem nedostal.“
V roce 1942 se v Americké domovině objevily sestry Valčíkovy. Jednalo se o neteře Josefa Valčíka, který společně s Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem provedl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Třináct členů rodiny Josefa Valčíka pak nacistický režim popravil v koncentračním táboře Mauthausen a jeho sestru po porodu syna v pankrácké věznici. Po těchto popravených zůstalo patnáct dětí a dvě z nich se ocitly v Americké domovině. „Najednou se tam objevila Gabriela Valčíková a později její sestra. Pohodové, venkovské, valašské děvče. Jak oheň,“ vypráví pamětník o neteři Josefa Valčíka, která společně se sestrou v Americké domovině tajně zůstala až do konce války. „Že jsou to sestry Valčíkovy, se vědělo, ale nemluvilo se o tom. Jenom šeptem. Příjmení Valčíková nebylo slyšet. Jenom jméno Gabra.“
Podle našeho názoru i zde lze hledat důvody, které vedly k zatčení Václava Formana.

Krásně na rodinnou atmosféru, která v Americké domovině v Brně-Králově Poli, panovala, Antonín Kopřiva vzpomínal takto: „Paní doktorka Formanová už předem sondovala u zaměstnanců a chovanců, jaké by měli představy o dárku. Protože dárek dostal každý. Večer byla společná tradiční večeře. To znamenalo, že byly vánočky, cukroví, kapr, salát, ovoce. Pomoc z Ameriky byla totiž tehdy velmi výrazná. Všichni včetně manželů Formanových zasedli k večeři, a když se večeře chýlila ke konci, tak se ztratil pan ředitel Václav Forman, aby všem, kteří přecházeli z jídelny do společenského sálu k vánočnímu stromku s dárky, zatroubil vánoční koledy.“