Encyklopedie dějin města Brna

Bohumír Matal - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    Bohumír Matal


    • * 13.1.1922 Brno – † 7.7.1988 Prudká u Doubravníku (Tišnov)


    • malíř, významný představitel brněnské poválečné malby 20. století


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      ČSR


    • zajímavé okolnosti

      byl nadšeným cyklistou a jezdil závodně za klub B+B


    • bydliště

      Brno-Židenice, Pod vinohrady,
      od 70. let 20. století mlýn v Prudké u Doubravníku


    • vzdělání

      1937–1941 Škola uměleckých řemesel v Brně (prof. E. Hrbek, František Václav Süsser)


    • dílo

      zobrazit Ranou tvorbu Bohumíra Matala poznamenal pobyt v pracovních táborech v Lohbrücku a Oswitzi u Vratislavi (1942–1945). Umělec posílal z pracovního pobytu své ženě Boženě a strýci Vladimíru Vaclovi stovky dopisů doprovázených surrealistickými kresbami. Kresby představovaly umělcův únik ze skutečnosti tvrdé práce a hladovění do nadrealistického snění.

      Po návratu z Německa v roce 1945 Matal zaujal svou tvorbou čerpající náměty z mýtu města a jeho civilní poetiky, takže byl přijat svými staršími kolegy Františkem Grossem, Františkem Hudečkem, Kamilem Lhotákem a dalšími za člena pražské Skupiny 42. Umělec obohatil tvorbu svých současníků o vlastní poetiku vycházející z kubismu a o osobitý kolorismus (Zahradnictví tety Marie, 1945; Stříhali dohola malého chlapečka, 1946; Člověk ve městě, město v člověku, 1947–1948). Jako nejmladší brněnský umělec měl v roce 1947 v Domě umění samostatnou výstavu (doplněnou plastikami Ladislava Zívra). Byl zastoupen na výstavě Mladé české umění v Paříži, Luzernu, Bruselu a Antverpách (1946–1947).
      V roce 1948 podepsal v Akademické kavárně v Brně prohlášení na obranu umělecké svobody proti mocenským tlakům komunistického zřízení. Protože svůj podpis nikdy neodvolal, dostal se do stálého konfliktu s oficiálním režimem.

      V 50. letech 20. století maloval kubizující portréty a postavy žen a autoportréty v interiérech se silným existencionálním nábojem, v nichž se odráží izolace a osamělost, do které se umělec dostal. V roce 1950 získal ateliér na České ulici v Brně (v budově bývalého bufetu Sputnik), kde se soustřeďoval okruh jeho přátel (architekti Ivan Ruller, Zdeněk Říhák, J. Sirotek, skladatel Jan Novák, teoretici Zdeněk Kudělka, Petr Spielmann a další). Matalova výstava v malé síni Kabinetu umění n.p. Kniha na České ulici v Brně v roce 1955 byla předčasně uzavřena kvůli ohlasům v tisku, jež ji nařkly z šíření tzv. formalismu a kosmopolitismu.

      V letech 1962 až 1965 proběhlo v umělcově tvorbě období informelu (užívá biomorfní tvary a stékání barev), např. v obrazech Krajina vod, Opilý koráb, oba 1962; Kráter, 1963 a dalších, jimiž se přiblížil současné lyrické abstraktní malbě. V druhé polovině 60. let vznikl velký cyklus Přítomnost člověka přinášející nové pojetí čistých konstruktivních a převážně geometrických vertikálních kompozic v hutné barevnosti se zdůrazněním obrysových linií, které zůstanou pro Matala charakteristické i v jeho pozdní tvorbě 70. a 80. let 20. století vyznačující se kritickým protirežimním obsahem (Ptačí herci, Pomníky, Vesmírné haraburdí a další).
      V roce 1972 se Matal i s rodinou odstěhoval na mlýn v Prudké u Doubravníku, který se stal oblíbeným místem setkávání jeho přátel z řad intelektuálů, herců a výtvarných umělců (Josef Císařovský, Adolf Kroupa, Ludvík Vaculík, Miroslav Horníček, Jan Kačer, Zdeněk Kudělka, Ludvík Kundera, Oldřich Mikuláštík, Antonín Přidal a další).


    • zaměstnání

      svobodné povolání

    • odborné a zájmové organizace

      Umělecká beseda (po roce 1945),
      Skupina 42 (1945–1948),
      Spolek výtvarných umělců Aleš,
      Blok výtvarných umělců země moravskoslezské,
      Svaz československých výtvarných umělců,
      Brno 57,
      v roce 1969 Skupina Q v Brně


    • poznámky

      Ve třinácti letech, po smrti otce, si jej k sobě vzali dědeček s babičkou, aby ulehčili jeho matce, která se sama starala o další čtyři malé děti.
      S malováním se poprvé setkal u svého vzdáleného příbuzného. V 15 letech namaloval zdařilý portrét svého dědečka, kterému se na konci svého života podobal.
      Koncem října roku 1942 manželce Bohumíra Matala přišel dopis z Německa. Dle pozdějšího vysvětlení manžela byl zatčen, směl si vzít jen to nejnutnější a spolu s ostatními odvezen do tábora Lohbruck u Breslau. Pracoval tam v řetězárně. Za celé tři roky byl doma jen dvakrát. Třikrát týdně rodině zasílal dopisy vždy doplněné kresbou.
      Z Německa se vrátil v únoru 1945 s velmi podlomeným zdravím. Poté co se zotavil, začal se věnoval malování.
      V roce 1946 vystavoval v Paříži s jinými mladými čsl. výtvarníky. Krátce poté se Matal seznámil s básníkem Ivanem Blatným, Josefem Kainarem, Jiřím Kolářem, Oldřichem Mikuláškem a dalšími. V roce 1949 si v Brně najal ateliér spolu s Jánušem Kubíčkem.
      Bohumír Matal byl velkým nepřítelem tehdejšího režimu. Nesměl vystavovat v zahraničí ani doma.
      (Výňatek ze vzpomínky manželky, uveřejněný v Bílovickém zpravodaji č. 1 v dubnu 1999).


    • obrazy


    • pojmenované ulice

      Matalova (Medlánky)


    • prameny, literatura

      zobrazit "Dotkli se Brna. Memoáry, vyprávění a hold osobnostem, které přispěli k jedinečnosti našeho města"
      "Bohumír Matal"
      "Zrcadlo vzpomínek"
      "Scénografie: Bohumír Matal. Nástin malířovy spolupráce s divadlem"
      "Takový byl Matal: vzpomínky malířových přátel (uspořádal Antonín Přidal)"
      "Historie výtvarných škol v Brně"


    • osoby

      Jánuš Kubíček
      spoluzakladatel skupiny Brno 57 Pavel Mareš
      spolupráce na některých dílech Ivan Ruller
      přítel Věra Sládková
      přítelkyně František Václav Süsser
      profesor na ŠUŘ
      další osoby (2)...
      Jiří Veselský
      B. Matalovi pomáhal v ateliéru Josef Vohrabal
      přítel


    • partneři

      Božena Matalová
      sňatek: v roce 1941


    • ulice

      Pod vinohrady (Unter den Weinbergen)
      bydliště (od 13 let, kdy žil u prarodičů)


    • objekty

      Dekorativní zeď u dětského hřiště
      sochařská realizace: Šrámkova 0/01
      autor


    • autor

      Mach


Aktualizováno: 2. 7. 2017