P. Alois Koudelka

* 18.11.1861 Kyjov – † 9.12.1942 Staré Brno


římskokatolický kněz a překladatel


pseudonym

O.S. Vetti, Fokr Chdzudz aj.


zajímavé okolnosti

P. Koudelka používal velké množství pseudonymů, některé byly inspirovány jménem jeho farářského působiště (A. K. Nikolčický, Bohuš Pracký), nejznámějšího pseudonymu O.S. Vetti, šifrou -osv-, začal užívat poté, co byl jmenován čestným členem bučovického spolku Osvěta.
Pseudonym Chdzudz „arménsky – malá koudel“.


čestný občan

Prace


vzdělání

po maturitě na gymnáziu v Kyjově začal v Brně studovat bohosloví,
v roce 1884 vysvěcen na kněze,
studium jazyků


dílo

zobrazit


zaměstnání

farář na mnoha místech Moravy - vystřídal řadu působišť (Bučovice, Kobylí, Rovečné, Nikolčice, až zakotvil v Praci u Slavkova),
po první světové válce dostal nabídku na funkci sekretáře a tlumočníka v prezidentské kanceláři na Pražském hradě, avšak zůstal věrný malé faře v Praci

v Praci působil od 15. 7. 1907 do 1. 9. 1933 - za jeho působnosti byl v roce 1911 opraven kostel i fara, v roce 1921 zaveden elektrický proud do kostela a fary, roku 1922 provedena výmalba kostela, roku 1928 pořízena okna v presbytáři a v roce 1931 pořízen Boží hrob

v roce 1933 zcela vyčerpán a nemocen odešel do Augustiánského kláštera v Brně, do domova pro staré kněze, v klášteře pak po několikaletém působení v prosinci 1942 zemřel


hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96 kněžský hrob, skupina 21, hrob číslo 288–293


poznámky

„Moravský Mezzofanti“, venkovský farář Alois Koudelka, ovládl více než třicet
jazyků a z téměř všech také překládal.

(Italský kardinál Mezzofanti vynikal tak neobyčejným talentem učit se cizím jazykům, že se jeho jméno stalo obecným označením výjimečného polyglota. Bylo o něm známo, že každý příchozí k audienci u papeže ve Vatikánu, mohl s ním mluvit ve své mateřštině.)

P. Koudelka překládal z angličtiny, francouzštiny, španělštiny a od devadesátých let se Koudelkův jazykový repertoár velmi rychle rozrůstal. Byla to latina a řečtina, němčina, katalánština, portugalština, švédština, norština, finština, dánština, holandština, ruština, polština, maďarština, rumunština, bulharština, chorvatština, srbština, slovinština, novořečtina, arménština, islandština, gruzínština, turečtina, litevština, estonština a lotyšština, úhrnem jedenatřicet jazyků.
Byl dotazován: „Jak jste se, prosím Vás, důstojný pane, tak ty řeči naučil? Kde a kdy? Měl jste nějakou zvláštní metodu?“
„Učil jsem se pořád. Ráno přede mší, u oběda, na dlouhých procházkách odpoledne i večer, na polích i v lese, dlouho do noci. A metodu? Nejdřív jsem se vždycky hleděl naučit gramatiku, potom jsem se naučil slovník, potom vazbu vět a slov a už jsem se pustil do překládání. Někdy to bylo ovšem těžké. Tak například jsem si musel sám sestavit islandsko-český slovník, a to přes islandsko-dánský slovník. Nebo jsem si sám sepsal gruzínskou mluvnici. Většinou mi pomáhali cizí spisovatelé a nakladatelé tím, že mi poslali nějakou knihu, ze které se dalo cizí řeči nejlépe učit.
Knihy jsem si většinou opatřoval sám a zaplatil za ně dobrých 200.000 korun. Byl jsem na venkově, nic jsem nepotřeboval, karty jsem nehrál a tak jsem kupoval knížky. Mám jich několik plných skříní, a to jsem ještě nějaké rozdal studentům. Však nebožka moje sestra říkávala, že až umřu, dá mně s nimi vyzdít hrob.“
Na dotaz, zda hodně cestoval, odpověděl groteskně: „Pranic jsem necestoval. Na to už mně peníze nezbyly. Od nakladatelů jsem nedostával totiž téměř žádné. Mohl jsem si jen do mnoha zemí dopisovat.“




stavby

Starobrněnský klášter
Mendlovo náměstí 1/157
místo jeho posledního působení
Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


MŠ, Ma


Aktualizováno: 06. 12. 2020