Encyklopedie dějin města Brna

Alois Koudelka - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti

    P. Alois Koudelka


    • * 18.11.1861 Kyjov – † 9.12.1942 Staré Brno


    • římskokatolický kněz a překladatel


    • pseudonym

      O.S. Vetti, Fokr Chdzudz aj.


    • zajímavé okolnosti

      P. Koudelka používal velké množství pseudonymů, některé byly inspirovány jménem jeho farářského působiště (A. K. Nikolčický, Bohuš Pracký), nejznámějšího pseudonymu O.S. Vetti, šifrou -osv-, začal užívat poté, co byl jmenován čestným členem bučovického spolku Osvěta.
      Pseudonym Chdzudz „arménsky – malá koudel“.


    • čestný občan

      Prace


    • vzdělání

      po maturitě na gymnáziu v Kyjově začal v Brně studovat bohosloví,
      v roce 1884 vysvěcen na kněze,
      studium jazyků


    • dílo

      zobrazit Svou překladatelskou dráhu zahájil Koudelka za studií povídkou Itala Domenica Ciampoliho „Lovec hadů“ (Květy 1881).

      Překlady z arménštiny:
      - Raffi, Chent, Praha 1903
      - A. Aharonjan, Obrázky z tureckého Arménska, Praha 1903.

      Překlady z gruzínštiny:
      - M. Sevadžjan, Sázka, č. 30, in: 1000 nejkrásnějších novel.

      Překlady z turečtiny:
      - Ahmad Hihmet, Ali Bea, č. 22 a  J. Polad, Komoří, č. 29.

      Články v časopise Hlídka:
      - O nové literatuře gruzínské, č. 19, 20, 1902 a 1903
      - Z literatury v Arménii a Gruzii, 1903
      - Z novoarménského písemnictví, 1904
      - Něco o moderním tureckém písemnictví, č. 28, 1911
      - Z novější turecké literatury, č. 31, 1914
      - Turecké písemnictví, č. 35, 1918.

      Přímo překládal z arménštiny, gruzínštiny a turečtiny, také publikoval články o dějinách a současném stavu těchto literatur.
      Uvádí se, že do šedesátého roku věku vydal překladatel 66 knižních titulů o 14.606 stránkách.


    • zaměstnání

      farář na mnoha místech Moravy, vystřídal řadu působišť – Bučovice, Kobylí, Rovečné, Nikolčice, až zakotvil v Praci u Slavkova,
      po první světové válce dostal nabídku na funkci sekretáře a tlumočníka v prezidentské kanceláři na Pražském hradě, avšak zůstal věrný malé faře v Praci

      v Praci působil od 15. 7. 1907 do 1. 9. 1933 - za jeho působnosti byl v roce 1911 opraven kostel i fara, v roce 1921 zaveden elektrický proud do kostela a fary, roku 1922 provedena výmalba kostela, roku 1928 pořízena okna v presbytáři a v roce 1931 pořízen Boží hrob

      v roce 1933 zcela vyčerpán a nemocen odešel do Augustiánského kláštera v Brně, do domova pro staré kněze, v klášteře pak po několikaletém působení v prosinci 1942 zemřel


    • hrob

      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96


    • poznámky

      „Moravský Mezzofanti“, venkovský farář Alois Koudelka, ovládl více než třicet
      jazyků a z téměř všech také překládal.

      (Italský kardinál Mezzofanti vynikal tak neobyčejným talentem učit se cizím jazykům, že se jeho jméno stalo obecným označením výjimečného polyglota. Bylo o něm známo, že každý příchozí k audienci u papeže ve Vatikánu, mohl s ním mluvit ve své mateřštině.)

      P. Koudelka překládal z angličtiny, francouzštiny, španělštiny a od devadesátých let se Koudelkův jazykový repertoár velmi rychle rozrůstal. Byla to latina a řečtina, němčina, katalánština, portugalština, švédština, norština, finština, dánština, holandština, ruština, polština, maďarština, rumunština, bulharština, chorvatština, srbština, slovinština, novořečtina, arménština, islandština, gruzínština, turečtina, litevština, estonština a lotyšština, úhrnem jedenatřicet jazyků.
      Byl dotazován: „Jak jste se, prosím Vás, důstojný pane, tak ty řeči naučil? Kde a kdy? Měl jste nějakou zvláštní metodu?“
      „Učil jsem se pořád. Ráno přede mší, u oběda, na dlouhých procházkách odpoledne i večer, na polích i v lese, dlouho do noci. A metodu? Nejdřív jsem se vždycky hleděl naučit gramatiku, potom jsem se naučil slovník, potom vazbu vět a slov a už jsem se pustil do překládání. Někdy to bylo ovšem těžké. Tak například jsem si musel sám sestavit islandsko-český slovník, a to přes islandsko-dánský slovník. Nebo jsem si sám sepsal gruzínskou mluvnici. Většinou mi pomáhali cizí spisovatelé a nakladatelé tím, že mi poslali nějakou knihu, ze které se dalo cizí řeči nejlépe učit.
      Knihy jsem si většinou opatřoval sám a zaplatil za ně dobrých 200.000 korun. Byl jsem na venkově, nic jsem nepotřeboval, karty jsem nehrál a tak jsem kupoval knížky. Mám jich několik plných skříní, a to jsem ještě nějaké rozdal studentům. Však nebožka moje sestra říkávala, že až umřu, dá mně s nimi vyzdít hrob.“
      Na dotaz, zda hodně cestoval, odpověděl groteskně: „Pranic jsem necestoval. Na to už mně peníze nezbyly. Od nakladatelů jsem nedostával totiž téměř žádné. Mohl jsem si jen do mnoha zemí dopisovat.“


    • prameny, literatura

      zobrazit "P. Alois Koudelka (O.S. VETTI) – překladatel"
      "P. Alois Koudelka - moravský Mezzofanti"
      "Kdo byl kdo, Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté"


    • stavby

      Starobrněnský klášter
      Mendlovo náměstí 1/157
      místo jeho posledního působení
      Ústřední hřbitov města Brna
      Vídeňská 96
      místo posledního odpočinku


    • autor

      MŠ, Ma


Aktualizováno: 14. 11. 2017