Palác A. a A. Müllerových


    historický název

    Palác A. a A. Müllerových


    ulice

    území

    Brno-Královo Pole


    majitelé

    - Josef Ellinger
    - Bratři Adolf (1839–1906) a Alois (1840–1895) Müllerovi, zakladatelé a majitelé "C. k. soukromé parní továrny na eterické oleje, esence a octové tresti v Brně".
    (Alois Müller byl současně členem dozorčí rady Rakousko-uherské banky a eskomptní banky v Brně.)
    - Po smrti obou bratrů palác zdědily Charlotta a Sophie Müllerovy.


    zajímavosti

    "C. k. soukromou parní továrnu na eterické oleje, esence a octové tresti v Brně" založili bratři Adolf, Alois a Leopold Müllerovi, pocházející z valašského Krásna.
    Od roku 1861 továrna působila nejprve v Horních Heršpicích a Letovicích s filiálkou ve Vídni, později přímo v Brně. Továrna byla známá v celé monarchii a udržovala obchodní vztahy s většinou Evropy a také Turecka. Četná vyznamenání si firma odnesla ze světových výstav v Londýně, Paříži a ve Vídni.


    stavební vývoj

    V roce 1869 si Adolf a Alois Müllerovi koupili dům, který asi o rok dříve nechal postavit Josef Ellinger. Asi nejen kvůli sousedství jejich vlastní továrny u Červeného rybníka, ale i kvůli umístění na jedné z nejvýstavnějších tříd Brna se tento dům stal jejich rodinným sídlem.
    Hlavní průčelí doupatrového nárožního paláce (2+5+2) je symetrické, sevřené postranními rizality, které jsou zdůrazněny balkony a sochařskou výzdobou okenních ostění.
    Budovu završuje korunní římsa se štukovým vlysem. Základní koncepce řešení fasády spočívá v kombinaci neomítané cihelné plochy, z níž vystupuje jemná štuková řezba bohatého článkoví. S ušlechtilými harmonickými proporcemi průčelí, zřetelně isnpirovaného pozdní římskou renesancí, korespondují také interiéry, zejména palácové řešení průjezdu, k němuž se z obou stran připojují sloupové schodišťové haly.
    Stavba bývá připisována Arnoldu Weberovi. Hypotetické určení autorství se opírá o analogii s několika jeho nájemnými domy, postavenými v téže době na brněnské okružní třídě.


    prameny, literatura

    městská část

    související odkazy

    Lk


Aktualizováno: 21. 01. 2012