Rudolf Pleskač

* 13.4.1901 Sentice (okres Brno-venkov) – † 10.4.1971 Brno


mistr popravčí u Mimořádného lidového soudu Brno v letech 1945–1949


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR, Protektorát Čechy a Morava, ČSSR


zajímavé okolnosti

v roce 1930, kdy se ženil, měl v matrice uvedeno, že je „vojín v záloze leteckého pluku v Olomouci"


bydliště

Sentice čp. 54 (rodný dům a bydliště v době sňatku),
Brno:
- Plotní 39
- Jeřábkova 3
- Mlýnská 12


vzdělání

vyučený tesař a řezník


dílo

osudy Rudolfa Pleskače posloužily jako inspirace ke knize Zdeňka Jiráska Byl jsem brněnským katem (Praha, 2020)


zaměstnání

tovární nádeník v továrně Bří Samkové v Brně (doloženo v roce 1921),
řeznický pomocník v Senticích (doloženo v roce 1930),
1945–1949 mistr popravčí u MLS Brno,
hostinský,
zdravotní pracovník a kuchař v jídelně Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně


politická orientace

poválečný člen KSČ


odborné a zájmové organizace

Svaz národní revoluce



poznámky

Narozen v rodině domkáře Antona Pleskače a Aloisie, rozené Jandové. Po absolvování povinné školní docházky se vyučil tesařem a řezníkem, v roce 1921 nastoupil prezenční vojenskou službu. V roce 1924 propuštěn do zálohy a odstěhoval se do Brna, kde pracoval jako kočí, tesař a řeznický pomocník. Po vyhlášení Protektorátu odešel v roce 1940 na práci do Říše, po návratu do Brna byl v roce 1943 nasazen v nacistickém zbrojním podniku „Ostmarka“ (Flugmotorenwerke Ostmark G.m.b.H. Wien, Zweigwerk Brünn) u Líšně, kde prodělal v srpnu 1944 americký nálet a jako příslušník organizace Luftschutz se musel podílet na likvidaci škod, což prý u něj kromě zdravotních problémů mělo za následek také úplné zešedivění vlasů. Po válce se stal členem KSČ, Svazu národní revoluce, získal pamětní odznak potvrzující jeho členství v odbojové skupině „Viktoria“.
V květnu 1945 byl jmenován popravčím u MLS Brno, přičemž už v září 1945 vyšla na světlo záležitost, která se stala příčinou sporu mezi ministerstvem spravedlnosti a Národním výborem zemského hlavního města Brna – zjistilo se, že Rudolf Pleskač dosud neobdržel pro výkon své práce v Brně ani služební smlouvu, ani jakýkoliv jiný pověřovací dokument. Smluvní poměr tak získal popravčí až 29. března 1946 usnesením Národního výboru hlavního města Brna, který jej za vykonané poprav také odměňoval.
Přestože u většiny tehdejších MLS v Československu se používalo tzv. „popravčí prkno“, popravoval Rudolf pleskač dle vzpomínek pamětníků na klasické šibenici. Na krátkou zmínku o brněnském popravčím mistru, který se stal ve svém okolí poměrně známou osobou, bylo možné narazit i v denním tisku: „Brněnský mistr popravčí a jeho pomocník, zřejmě avisováni, že budou mít asi zaměstnání, nahlédli ve středu několikrát do jednací síně, ve které senát rady dr. Páska soudil 62letou Hitlerovu domovnici Marii Tichou z Brna. […] V líčení, které se protáhlo až do večerních hodin, ušla Tichá skutečně jen o vlas šibenici.“ Slovo národa, 10. 10. 1946.
Podle dochovaných protokolů vykonal Rudolf Pleskač za dobu své krátké popravčí kariéry přinejmenším devadesát osm exekucí na konfidentech, kolaborantech a bývalých příslušnících gestapa (doloženo jedenaosmdesát poprav v Brně, jedenáct v Uherském Hradišti a šest ve Znojmě). Rovněž provedl první, veřejnou (8. 6. 1945 na nádvoří bývalé Jahnovy tělocvičny na Údolní 3 v Brně) a poslední, neveřejnou (11. 2. 1949 na nádvoří věznice krajského soudu trestního v Brně na Cejlu 71) popravu v rámci činnosti mimořádných lidových soudů v Československé republice. Po definitivním ukončení retribučního soudnictví si nastupující komunistický režim vyškolil pro potřeby právě začínajících politických procesů své vlastní, politicky spolehlivé popravčí pro celé Československo, jejichž jména úzkostlivě tajil, a o Pleskačovy služby už neměl zájem.
Začátkem 50. let začal pracovat v restauraci v obci Jívoví u Velkého Meziříčí. Protože podnik neprosperoval, vrátil se do Brna. Od roku 1958 působil jako kuchař v různých brněnských závodech a letních táborech.

19. června 1945 byl vydán dekret č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a mimořádných lidových soudech (MLS), současně byl vydán i dekret č. 17/1945 Sb. o Národním soudu, který upravoval stejné zločiny, jako ve „velkém retribučním dekretu“, ale byl určen pro vedoucí představitele státu a další činitele v protektorátních službách. 9. července 1945 stal součástí novelizovaného dekretu č. 16/1945 Sb. také zločin udavačství podle § 11; 24. ledna 1946 byl dekret schválen Prozatímním shromážděním a vyhlášen ve Sbírce zákonů a nařízení jako zákon.
Jako první ze všech MLS v Československu zahájil svoji činnost právě ten brněnský. Vzájemné vztahy mezi Čechy a Němci v Brně byly bezprostředně po skončení války natolik vyhrocené, že brněnští zástupci sami požádali vládu o okamžité zřízení soudní instituce pro potrestání kolaborantů, jinak prý hrozí nebezpečí jejich masového lynčování českým obyvatelstvem. Ke jmenování soudců z povolání, soudců z lidu a veřejných žalobců MLS Brno proto došlo už 23. května 1945. První proces se odehrál 8. června.
V případě, že měl být výkon trestu smrti proveden z rozhodnutí předsedy soudu veřejně, platila doba odkladu po dobu nezbytně nutnou, tzn. pro přípravu popraviště a svolání veřejnosti; zpravidla se tak dělo ještě v den vynesení rozsudku, případně druhý den ráno, pokud byl rozsudek vynesen ve večerních hodinách. Konalo-li se řízení v nepřítomnosti obžalovaného, měl být rozsudek proveden do 24 hodin po jeho dopadení. A zatímco výkon ostatních uložených trestů zajišťoval příslušný krajský soud, vlastní organizace popravy spočívala plně v režii MLS, který postupoval v souladu s tehdy platnými ustanoveními kapitoly č. XXV. trestního řádu „O řízení dle práva stanného“, přičemž platnost stanného práva měla být omezena tzv. „dobou zvýšeného ohrožení republiky“, trvající ve smyslu poválečného práva od 21. května 1938 do 31. prosince 1946. Proto měl velký retribuční dekret původně platit jen jeden rok, ovšem vzhledem k počtu nevyřízených případů byla účinnost dekretu ještě dvakrát prodloužena, a to zákonem č. 149/1946 Sb., ze dne 8. července 1946 a zákonem č. 245/1946 Sb., ze dne 18. prosince 1946. Oficiálně skončila činnost MLS až 4. května 1947. Institut stanného práva byl v Česku definitivně zrušen zákonem č. 178/1990 Sb.

(Podklady k heslu dodal pan Jiří Skoupý, děkujeme)




partneři

Aurelie Pleskačová (Opletalová)
sňatek: 25. 8. 1930, Rajhrad, (kostel Povýšení svatého Kříže)




ulice

Plotní
bydliště Jeřábkova
bydliště Mlýnská
bydliště


stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku



Menš, LucKub


Aktualizováno: 17. 07. 2023