Emil Kohout

* 25.3.1894 Lomnice (okres Brno-venkov) – † 15.5.1944 Brandenburg


válka a odboj 1938–1945; oběti okupace


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


zajímavé okolnosti

Od roku 1941 až do svého zatčení gestapem v roce 1943 byl předsedou pěveckého sdružení „Suk“ v Husovicích, sám výborný zpěvák, obětavý organizátor spolkové činnosti.


příčina úmrtí

popraven


bydliště

Lomnice čp. 25 (rodný dům),
Brno, Hrnčířská 31


jiné pocty

jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí světových válek v Lomnici (okres Brno-venkov)


zaměstnání

strojní zámečník (doloženo v roce 1923),
dělník brněnské plynárny


politická orientace

sociální demokracie


odborné a zájmové organizace

DTJ v Brně-Husovicích


čestný hrob

poznámky

Je možné, že byl italským legionářem; v databázi www.vuapraha.cz je uveden „Emil Kohout“ (bez data narození), vojín 34. pěšího pluku italských legií, který ukončil činnost v legiích 30. 3. 1919. Náš Emil Kohout byl prokazatelně v té době na Slovensku, dne 3. 4. 1919 vystoupil v Bratislavě z církve římskokatolické.
Zapojen do protinacistického odboje (podpora rodinných příslušníků osob, které zatklo gestapo, rozšiřování letáků), zatčen 11. 1. 1943.
Původně nebyl odsouzen Lidovým soudem k trestu smrti, ale pro mimořádné námitky vrchního říšského státního zástupce ze dne 8. 1. 1944 se tento případ znovu projednával u zvláštního senátu pro mimořádné námitky 29. 2. 1944 a původní rozsudek byl změněn na trest smrti pro velezradu.
Dne 21. 10. 1949 převzali pozůstalí v Pantheonu Památníku osvobození v Praze za přítomnosti ministra národní obrany urnu s popelem Emila Kohouta, která byla uložena k pomníku účastníků prvního a druhého odboje na hřbitově v Brně-Husovicích. Po zrušení hřbitova vyslovil Národní výbor města Brna 7. 10. 1980 souhlas s přenesením urny na Ústřední hřbitov a jejím uložením v čestné skupině 56a.
Ludvík Burián uvádí ve své publikaci, že československá vojenská mise u spojenecké kontrolní rady dopravila a předala urny s popelem popravených vězňů v Brandenburgu pozůstalým na pietním shromáždění 1. října 1946 v 11 hodin dopoledne ve velkém sále Černínského paláce v Praze.



pojmenované ulice

Kohoutova (Husovice)



partneři

Aloisie Kohoutová (Kliková)
sňatek: manželství rozloučeno 25. 9. 1923 zemským soudem pro civilní věci v Brně
(první manželka)
Jiřina Kohoutová (Vaňková)
sňatek: 4. 11. 1923, Litomyšl (proboštský chrám)
(druhá manželka)




ulice

Hrnčířská
bydliště doložené v roce 1923


osoba na objektech

oběti 2. světové války
pamětní deska: Dominikánské náměstí 1/03 oběti okupace
pamětní deska: Plynárenská 3/01 oběti světových válek
pamětní deska: Rotalova-Elgartova 0/01 popravení, umučení a na následky věznění zemřelí účastníci odboje 1939–1945
náhrobník: Vídeňská 96, skupina 56a/07


stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; místo posledního odpočinku


Menš


Aktualizováno: 10. 11. 2022