Hojně se věnoval tzv. divadlu jednoho herce (např. Povídky z jedné i druhé kapsy), se kterými též pořádal zájezdy po ČSSR, v Německu, na ambasádách v Bernu a v Římě. V českém filmu debutoval v době svého prvního pražského angažmá v úložce horníka v dramatu DS–70 nevyjíždí (1949, režie Vladimír Slavínský). Po patnáctileté přestávce se už jako pražský herec před filmové kamery vrátil jako důstojník v muzikálu Starci na chmelu (1964, režie Ladislav Rychman) a jako policista v civilu v dramatu A pátý jezdec je strach (1964, režie Zbyněk Brynych).
V 80. letech hrál menší filmové role a vystupoval taktéž ve studentských filmech Studia FAMU.
Díky kultivovanému hlasovému projevu vystupoval Roman Hemala často v rozhlase, nejen v úpravách dramatického žánru, před rozhlasovým mikrofonem četl také prózu nebo komentáře k reportážím dokumentárního charakteru.