gymnázium v Brně-Králově Poli, kde jako septimán byl se svými spolužáky od září 1944 do konce války nasazen v rámci tzv. Technischenothilfe v Kuřimi na likvidaci následků bombardování a na zákopových pracích v okolí Brna (1946 maturita)

po maturitě začal studovat na biskupském alumnátu (studium nedokončil, protože v roce 1950 byla škola s oficiálním názvem Teologický institut zrušena a všichni její studenti a novokněží dostali povolávací rozkaz k PTP)

po skončení „vojenské prezenční služby u PTP“ nebyla možnost dokončení bohosloveckého studia (teprve až po roce 1989, po čtyřiceti letech, se již jako důchodci podařilo K. Hrazdilovi dokončit vysokoškolské teologické studium - po složení rozdílových zkoušek přijal v roce 1993 jáhenské svěcení)

18. 6. 1994 byl v brněnské katedrále vysvěcen na kněze

po návratu z PTP pracoval 32 let převážně jako dělník v různých stavebních firmách a Geologickém průzkumu,
v letech 1993–1994 vykonával jáhenskou službu v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Brně na Křenové,
v kněžské službě působil od roku 1994 až do své smrti ve farnosti u kostela sv. Jakuba v Brně

Řečkovický hřbitov, Úlehle (rodinný hrob), skup. 03B, hrob. č. 136

Jako velká část „nespolehlivých živlů“ narukoval K. Hrazdil k PTP do Mimoně, kde hned při prvním nástupu jim vysvětlil v uvítací řeči velitel lágru bývalý řezník, nadporučík Růžička, jejich budoucnost. S pistolí v ruce pravil: „Vítám vás jako odvedence, nejraději bych byl, kdybyste si vykopali jámu, já bych vás všechny postřílel a zalil sr... .“
Následovalo 40 měsíců každodenní dřiny při budování vojenských objektů na různých místech Československa. Každý den po skončené práci 2 hodiny politického školení a půlhodina budovatelských písní našich a sovětských skladatelů.
Později byla bohoslovcům nabízena okamžitá možnost ukončení služby u PTP a studia v nově zřízeném Generálním teologickém semináři. Z této velkorysé nabídky bylo všem jasné, o jakou bohosloveckou výchovu asi jde. Ani tehdejší brněnský biskup ThDr. Karel Skoupý tuto možnost nikomu z brněnských studentů nedoporučoval. Našel se jen jediný, který nabídku přijal.
Pro ty ostatní nepoučitelné byla naprojektována pětiletá intenzivní pracovní převýchova a v případě neúspěchu terapie pak deportace do gulagů na Sibiř. O tomto plánu konečného řešení se však pétépáci dozvěděli až v roce 1968. Tento zrůdný komunistický projekt nebyl naštěstí, díky částečnému uvolnění po smrti Stalina a Gottwalda, realizován.

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie
Křenová 21
místo jeho působení v duchovní správě (jáhenská služba) v letech 1993–1994 Kostel sv. Jakuba
Rašínova
místo jeho působení v duchovní správě v letech 1994–2010 Řečkovický hřbitov
Úlehle
místo posledního odpočinku

Ma