Po dlouhá desetiletí emigrace podporoval církev a věřící v naší zemi. Jeho literární činnost pomáhala zaplnit mezery v duchovní a teologické literatuře doby komunismu.

studium teologie v Brně,
bohoslovecká studia prožil po skončení 2. světové války v Římě, zde získal doktorát teologie a 21. 2. 1948 přijal kněžské svěcení

v roce 1989 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti (titul monsignor)

zobrazit

v letech 1942–1945 byl Němci totálně nasazen v brněnské firmě Klöckner,
po vysvěcení se vrátil z Říma do vlasti, působil ve farnosti Brno – Křenová a na biskupském ordinariátu na Petrově jako sekretář biskupa Karla Skoupého,
v roce 1950 byl zatčen, obviněn ze špionáže pro Vatikán, po necelém roce byl propuštěn,
emigroval do Rakouska, kde zůstal téměř 50 let v diecézi Innsbruck, nejdéle (42 let) pobýval v nejvýše položené alpské farnosti Obergurgl, známém lyžařském středisku, působil v pastoraci jak místních farníků, tak nespočetných turistů a rekreantů,
vyučoval též jako referent biblického vzdělávacího díla a jako exercitátor

Královopolský hřbitov, Myslínova, rodinný hrob, skup. 3, hrob č. 141–142

P. Ing. Jiří Florian na Mons. Josefa Hrbatu, svého příbuzného, zavzpomínal:
„...Biskup Skoupý vydal známý pastýřský list a komunisté zakázali jeho veřejné čtení. List byl tajně rozmnožen cyklostylem. P. Burian přečetl list veřejně při oslavě Božího Těla 1948 na Zelném trhu z okna jednoho bytu. P. Hrbata ukrýval cyklostyl v bytě svých rodičů v Králově Poli. Komunisté postupně zahájili hon na třídní nepřátele a vlnu zatýkání. Biskup a jeho nejbližší spolupracovníci byli na řadě mezi prvními.
Zatčení neunikl ani P. Josef jako podezřelý ze špionáže pro Vatikán. Vždyť ho tam imperialisté sami vyškolili a poslali sem, tvrdili příslušníci StB. Z vězení byl po necelém roce propuštěn. Nastoupil jako kaplan na faru v Husovicích a byl stále sledován tajnou bezpečností. Jeden z jejích členů hlídkoval před farou. Jednou se zahradou nepozorovaně dostal do fary P. Burian a Hrbatu varoval: ‚Josefe, jdu pro tebe, musíš přes hranice, brzy tě znovu zatknou. Vím to zcela jistě.' Stejnou cestou potom oba záhy zmizeli z fary. P. Burian znal cestu přes řeku Moravu v prostoru Malacek. Zamířili tam. Leželi v lese a sledovali pohraniční hlídku. Potom přeplavali přes řeku a dostali se do Rakouska. Vůbec však nebylo vyhráno. Celá východní část Rakouska byla tehdy obsazena Rudou armádou. Tamní Burianův známý, rakouský sedlák, nechal odemknutou stodolu, v ní trochu jídla a možnost k noclehu. Potom oba uprchlíci pokračovali dále do Vídně. Ve vlaku byli Burian s Hrbatou nápadní, měli na sobě mokré šaty, i když týden nepršelo. Ale nikdo je neudal. Ve Vídni se zamíchali mezi dělníky, kteří šli z práce a dostali se do francouzského sektoru a pak lehce do Tyrol..."

Od roku 2000 žil Mons. Hrbata na zaslouženém odpočinku – nejdříve v italském Meranu a později v rakouském Silzu, kde po dlouhé nemoci zemřel. V Rakousku se s ním představení církve a farníci rozloučili v pátek 24. dubna, zádušní mši v děkanském kostele v Silzu sloužil Mons. Dr. Manfred Scheuer, biskup innsbrucký.

V Brně bylo poslední rozloučení ve středu 29. 4. 2009 v 15.00 hodin v chrámu Nejsvětější Trojice, zádušní mši sloužil brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který byl s Mons. Josefem Hrbatou v přátelském osobním i písemném kontaktu. Po obřadu byl zemřelý uložen do rodinného hrobu na hřbitově v Brně-Králově Poli.

Bohuslav Burian
spolubratr v kněžské službě, společně emigrovali do Rakouska Karel Skoupý
P. Josef Hrbata působil jako sekretář biskupa Skoupého

Královopolský hřbitov
Myslínova
místo posledního odpočinku

Ma