Karel Husárek

* 31.1.1893 Čehovice (okres Prostějov) – † 26.7.1972 Praha


voják z povolání; válka a odboj 1914–1919; legionář ruský


vzdělání

gymnázium v Prostějově,
ČVŠT v Brně - odbor stavebního inženýrství (1912/1913 a 1913/1914),
Vysoká válečná škola v Paříži (1924–1926)


vyznamenání a pocty

Československá:
- Československý válečný kříž 1914–1918 (1920)
- Řád Sokola s meči (1919)
- Československá revoluční medaile 1914–1918 (1920)
- Československá medaile Vítězství 1918 (1921)
- Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy in memoriam (2018).

Francouzská:
- Důstojník Čestné legie (1933)
- Rytíř Čestné legie
- Válečný kříž 1914–1918 s hvězdou (1919).

Další zahraniční vyznamenání:
- Jugoslávie: Řád Jugoslávské koruny II. třídy (1935),
- Rumunsko: Řád Rumunské hvězdy s meči II. třídy (1934),
- Rusko: Řád sv. Anny s meči II. třídy (1919).

Ještě v rámci rakousko-uherské monarchie získal: Vojenskou záslužnou medaili (Signum laudis) – bronzová (1914)


jiné pocty

v roce 1991 mu byla posmrtně vrácena hodnost divizního generála


zaměstnání

voják z povolání,
po okupaci Československa ředitel filiálky Škodových závodů v Dubnici nad Váhom (1939–1941), poté přešel do ústředí v Praze


hrob

v roce 1974 byly jeho ostatky převezeny do Paříže


poznámky

V rakousko-uherské armádě poručík 1. zákopnického praporu. Zajat 4. 6. 1916 Sopanov. Přihlášení do legií 1. 8. 1916 Kerensk. Do čs. legie v Rusku zařazen 25. 8. 1917, 5. střelecký pluk, poručík. Po absolvování důstojnického kurzu v Borispolu prošel řadou převážně štábních funkcí, účastnil se bojů na sibiřské magistrále. Konec v legiích 19. 2. 1920 poslední útvar: štáb čsl. vojsk, poslední hodnost: major.
Pokračoval ve službě v čs. armádě:
velitel 4. ženijního pluku (1920–1922), poté studium v Paříži, po návratu zástupce náčelníka hlavního štábu (1924–1926, znovu 1927–1929), náčelník štábu ZVV v Bratislavě (1930–1931), velitel ženijního vojska ZVV v Bratislavě (1931–1932), velitel 10. pěší brigády (1932–1933), zástupce náčelníka (1933–1935) a podnáčelník (1935–1937) hlavního štábu. Od března 1935 zároveň ředitel opevňovacích prací, vedl výstavbu čs. opevnění v pohraničí. Po Mnichovu ministr veřejných prací. V letech 1939–1941 ředitel zbrojovky v Dubnici nad Váhom. Po druhé světové válce byl za činnost v německém válečném průmyslu souzen, ale byl zproštěn obžaloby.



osoby

Ludvík Krejčí
spolupracovník



blat, Menš


Aktualizováno: 16. 03. 2019