Jako gymnazista psal do Plzeňských novin, do Pravdy a Svobody, později do Pokroku, do časopisu Politik, publikoval v Poslu a v Národních listech, za svého života vydal soubor článků o čs. politice z let 1848–1879 "O nás - pro nás".
Překládal divadelní hry, především veselohry. Spolu s Kaizlem a Kramářem ztělesňoval v 90. letech 19. století umírněné křídlo mladočeské strany, nakloněné pozitivní politice spolupráce s Vídní.
Stal se poslancem říšského sněmu, byl výborným řečníkem, hájil a bránil práva českého národa. V roce 1896 inicioval jednání s premiérem Badenim, výsledků a následků jednání se však již nedožil.
Podporoval a pomáhal prosazovat české umělce a vědce ve Vídni. Podpořil Vrchlického v jeho snaze po dosažení profesury, Čelakovskému pomohl k profesuře na právech. I. Hermann díky němu dostal stipendium od ministerstva kultury (300 zlatých).
Zajišťoval reklamu pro houslistu Fr. Ondříčka, pomáhal i Jaroslavu Kvapilovi a mnoha dalším.
"Nejšikovnější, nejprozíravější, na lidské slabosti a myšlénky nejvypočítavější praktický politik český. Intrikán nejrafinovanější ve velkém slohu, osobně poctivý a nepřístupný", tak charakterizoval Gustava Eima v roce 1897 Josef Kaizl – český národohospodář a politik.

Ostatní literatura

"Gustav Eim, geniální publicista a vynikající politik"

"Ottův slovník naučný"

"Universum. Všeobecná encyklopedie"

"Kdo byl kdo do roku 1918"

"SOKA v Náchodě pozůstalost rodiny Eimovy z let 1826–1891"

"Gustav Eim"

článek ve sborníku nebo kapitola v knize

"Nedoceněný novinář Gustav Eim"