Internetová encyklopedie dějin Brna

Ludvík Budín

    Ludvík Budín


    • * 20.8.1892 Popelín u Dačic – † 1.2.1956 Brno


    • voják z povolání, letec, válka a odboj 1914–1919; válka a odboj 1938–1945


    • bydliště

      Brno


    • vzdělání

      1908–1913 česká státní průmyslová odborná škola stavební v Brně

    • vyznamenání a pocty

      Československá medaile Vítězství,
      2x Československý válečný kříž 1939,
      Československá pamětní medaile se štítkem SSSR,
      Československá vojenská medaile Za zásluhy 1. stupně,
      2x československá medaile Za chrabrost před nepřítelem,
      Československý vojenský řád bílého lva Za vítězství s hvězdou II. stupně (1948),
      Řád Slovenského národního povstání I. třídy,
      medal Za pobedu nad Germanijej,
      medal Za osvoboždenije Pragi, Orden partizanske zvezde I. r


    • zaměstnání

      voják z povolání (generál letectva)

    • odborné a zájmové organizace

      Aeroklub Brno


    • poznámky

      Dne 1. 10. 1913 nastoupil k pevnostnímu pluku dělostřelectva č. 4 v Pule, následně byl přeložen k pevnostnímu dělostřeleckému praporu č. 6 v Lavarone. V Tridentu docházel do školy pro záložní důstojníky pevnostního dělostřelectva.
      Dne 1. 8. 1914 byl odeslán na ruské bojiště, kde působil jako kulometčík, dělovedoucí, telefonista a dělostřelecký pozorovatel. Zde byl také raněn střepinou. Od ledna do dubna 1915 zastával pozici instruktora nováčků ve Vídni.
      V letech 1915–1918 bojoval na italské frontě. Dne 3. 11. 1918 byl zajat Italy. Přihlásil se do činné služby v čs. domobraně v zajateckém táboře Forte Procedo. Počátkem roku 1919 se stal velitelem roty u 14. čs. domobraneckého praporu v Itálii. Od 29. 6. do 10. 8. 1919 se zapojil do bojů na Těšínsku. Od října 1920 se stal učitelem vzduchoplaveckého učiliště v Chebu a absolvoval pilotní výcvik. Letcem byl jmenován 1. 7. 1922. Od 1. 2. 1924 byl navigačním důstojníkem a velitelem 4. letky leteckého pluku 1 v Praze. K 8. 12. 1929 byl povýšen na majora a později se stal velitelem zkušebního oddělení a měřicí stanice Vojenského leteckého učiliště. Od května 1932 působil v Jugoslávii. V roce 1934 byl povýšen na podplukovníka a v září byl ustanoven velitelem I. peruti u leteckého pluku 6 v Praze.

      Dne 1. 7. 1939 byl povýšen na plukovníka a 1. 1. 1940 přeložen do výslužby. Za 2. světové války byl zapojen v odboji. Koncem srpna 1944 utekl před nacisty na Slovensko. Zde se stal 8. 9. 1944 velitelem výcvikového střediska Buk I taktické skupiny 1. čs. armády na Slovensku. Od 12. 10. 1944 velel 1. čs. smíšené letecké divizi v SSSR. Od 1. 5. 1944 povýšen na brigádního generála.
      Od září 1945 byl přiřazen k velitelství letectva při hlavním štábu jako přednosta skupiny a v říjnu 1945 byl jmenován velitelem letectva vojenského obvodu 3. K 1. 4. 1947 byl povýšen na divizního generála.

      Do výslužby byl přeřazen 11. 6. 1951.


    • prameny, literatura


    • partneři

      Zdeňka Budínová


    • děti

      Eva Budínová
      ? Budín


    • autor

      blat


Aktualizováno: 19. 01. 2018