svět: je také autorem prvního plánu Pekingu, pro svou zdatnost v přírodních vědách se stal oblíbencem čínského císaře

jako student sestavil podrobný plán Prahy

9. října 1694 vstoupil do brněnského jezuitského noviciátu po šestiletých gymnazijních studiích v Brně,
po dvouletém noviciátu studoval tři roky filozofii v Olomouci,
čtyři roky bohosloví na pražské univerzitě,
v roce 1706 vysvěcen na kněze,
v roce 1712 promován na doktora filozofie a téhož roku složil také čtyři řeholní sliby

zobrazit

po studiu filozofie v Olomouci tam byl čtyři léta gymnazijním profesorem postupně v prvních čtyřech třídách,
po absolvování tzv. třetí probace v Jičíně v letech 1708–1709 byl na podzim roku 1709 poslán do Vratislavi za profesora poetiky, tj. páté třídy gymnázia,
v roce 1710 profesor hebrejštiny na olomoucké univerzitě,
v letech 1711–1712 tam učil matematiku a byl kazatelem a regentem konviktu,
roku 1713 byl dále akademickým kazatelem a profesorem matematiky,
v letech 1714–1715 byl v Brně českým kazatelem a pomocníkem bývalého profesora matematiky v Praze a v Madridu P. Jakuba Kresy (1648–1715), svého někdejšího učitele, při úpravě jeho matematických spisů,
z Brna odešel v létě r. 1715 do Prahy, odkud napsal 10. 7. 1715 řádovému generálu děkovný list, první z jeho zachované korespondence, poté odjel do Bavorska, odtud se odebral do Lisabonu a odtud odjel spolu se dvěma jezuitskými spolubratry 13. března 1716 okolo Afriky do Číny, kam dojel bez zastávky za půl šestého měsíce,
po Novém roce 1717 dorazil do svého definitivního působiště Pekingu, odkud se později jenom nakrátko vzdaloval za účely vědeckými a zdravotními,
v Číně P. Slavíček působil až do své smrti, celkem 19 let, po celou tu dobu udržoval čilý korespondenční styk nejen s rodnou Moravou a Čechami, nýbrž i s řadou předních evropských učenců té doby

Jeho touha se nesla, jako u mnoha jiných mladých jezuitů, do misií. Proto se k tomuto poslání nabídl na podzim roku 1714 a již v říjnu byl vybrán pro Čínu, zároveň s Bavorem P. Ignácem Köglerem (1680–1746) a Portugalcem P. Ondřejem Pereyrou (1690–1743). Mimo obecné požadavky vědecké a mravní, jež se žádaly od každého nastávajícího misionáře, měl navíc to, že rozuměl výborně matematice a byl dobrý výkonný hudebník; to také rozhodlo o jeho určení pro Čínu, kde se od misionářů Tovaryšstva Ježíšova žádala znalost aspoň jednoho z těchto oborů. Proto byl hned vybrán jako velmi schopný.

Ma