Johan Kryštof z Freienfelsu (od roku 1732; nájemce - mlynář Vrbický),
Ignác Beránek (od roku 1780),
Václav Pařízek (od roku 1820),
Antonín Kadlc (od roku 1870),
Ladislav Kadlc (od roku 1930),
potomci rodiny Kadlců

- penzion (od roku 2020)
- restaurace a penzion (od roku 1989)
- mlýn (1732–1941)

Mlýn nechal vybudovat tehdejší majitel líšeňského panství Jan Kryštof z Freienfelsu v roce 1732. Patřil k němu rybník sloužící jako zásobárna vody a k chovu pstruhů. Později přibyly také pole a louky. Budova měla jedno poschodí, tři světice a jednu komoru. Za doby vlastnictví mlynáře Václava Pařízka byl přistaven klenutý sklep, do něhož tehdejší majitel nechal zabudovat ještě dnes viditelný kámen se svým monogramem W. P.
Od roku 1864 byl mlýn v majetku rodiny Kadlcovy. První z rodiny, Antonín Kadlc, kupoval mlýn údajně jako vyhořelý, opravil jej a uvedl do provozu. Po něm mlýn zdědil jeho syn Ladislav, který se tak stal posledním mlynářem na mlýně. Kromě mlynářského řemesla se zde provozovalo i drobné občerstvení pro výletníky z Brna. Mlýn sloužil své původní funkci do roku 1941, kdy byl jeho provoz definitivně zastaven.

Po válce se rodina Kadlcova snažila získat povolení ke zprovozněné mlýna, ale neúspěšně. Objekt nebyl nikdy vyvlastněn, ale nesměl být opravován ani rekonstruován. Rodina ho tak využívala pouze k rekreačním účelům. Po roce 1989 vnuk posledního mlynáře mlýn přestavěl na restauraci a penzion. Přičemž základní ráz a půdorys bývalého objektu zůstal zachován.

Monografie

"Svatý Jan to vše viděl. Historie městyse Líšně 1306–2006. 700 let od první písemné zprávy"