Podobně jako na Cejlu vyrůstala i v okolí Hybešovy ulice kolem poloviny 19. století řada továren, které mohly využívat vody z blízké strouhy - např. podnik Friedricha Redlicha, synů Arona a Jakoba Löw-Beerů, bratří Popperů nebo továrna na jemná sukna, projektovaná v letech 1853–1854 pro Julia a Maxe von Gomperzovy v Brně zavedeným Vídeňanem von Förstererem, a také rodinný podnik bratří Karla (?–1855), Alfreda (1815–1887) a Augusta (1829–1891) von Skene.
Pro svůj palác koupil Karl von Skene koncem roku 1845 tři domy na někdejší Silniční ulici. Nechal je zbořit a na jejich místě v letech 1846–1847 vybudoval novostavbu původně jednopatrového, volně stojícího domu na okraji rozlehlé, parkově upravené zahrady, která tehdy sahala až ke Křídlovické ulici. Součástí zahrady byl také skleník a zahradnický dům.
Hlavním znakem symetricky řešeného palácového průčelí (4+1+4) se staly zejména půlkruhově, v duchu arkádového stylu zaklenuté okenní otvory a hlavní portál, odvozené z italských renesančních forem.
V roce 1866 se Alfred von Skene, který objekt získal po bratrově smrti, odstěhoval do Vídně a brněnský rodinný palác prodal.
Po řadě majitelů ho v roce 1924 získalo Spolkové židovské reformní reálné gymnázium pro Moravu a Slezsko, pro něž byla v interiérech upravena modlitebna a provedena do značné míry znehodnocující nadstavba a přístavba. V roce 2006 byla provedena "historizující" úprava.

Ostatní literatura

"Brněnská architektura 1815–1915"