Na místě zbořené Slepé brány vznikla proti dokončované budově polytechniky (dnes Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně) v letech 1860–1862 novostavba německého gymnázia, které do té doby využívalo jen provizorní prostory.
V soutěži na jeho budovu, vypsané v roce 1860, zvítězila dvojice vídeňských architektů van der Nüll a Siccard von Siccardsburg, jejichž ideový návrh převedl do prováděcího projektu zemský stavební ředitel Kühn a provedl městský stavitel Josef Arnold.

Základem dispozičního řešení se stala monumentální několikalodní vstupní hala s trojramenným schodištěm, směřujícím k učebnám.
Dominantu vcelku střízlivé budovy, řešené v „antických formách“, tvoří vstupní průčelí.
Čtyři karyatidy u vstupu představují alegorie klasických studií Historie, Geometrie, Filozofie a Gramatiky; v obecnější rovině mohou být chápány také jako alegorie ideálu humanitního školství nebo přímo alegorie architektury. Až donedávna byl za jejich autora pokládán brněnský sochař Josef Břenek, nejnovější výzkumy ale napovídají, že podepsaný Břenek byl snad pouze „provádějícím“ sochařem; skutečným autorem mohl být vídeňský spolupracovník architektů Hans Gasser, působící v té době krátce v Brně. Průčelí dále ozdobilo 34 portrétních medailonů reprezentantů vědy z dílny Adolfa Loose st.

V letech 1865–1869 na gymnáziu studoval pozdější československý prezident T. G. Masaryk.
Od roku 1949 budova slouží účelům JAMU v Brně. V 90. letech 20. století byla rekonstruována pro potřeby Hudební fakulty JAMU.