Při prodeji stavenišť na bývalých pevnostních pozemcích se brněnskému kupci a majiteli nemovitostí Josefu Florovi (1818–1894) podařilo získat jednu z nejcennějších parcel v tzv. VIII. stavební skupině, a to na rohu dnešní Jezuitské ulice a ulice Za divadlem.
Také Florův dům z roku 1865 představuje činžák "oděný do vznešeného, palácového roucha." Sedm okenních os třípatrového objektu se obrací do zeleně parku, dalších sedm os hlavního průčelí je orientováno do Jezuitské ulice, kde vytvářelo protějšek dnes už neexistujícímu bloku v VII. skupině, který vzal částečně za své při bombardování Brna v listopadu 1944 a později musel ustoupit novostavbě Janáčkova divadla. Florův dům je totiž zřetelně isnpirován vrcholnou renesancí, kterou projektant domu, stavitel Josef Arnold, nadto umocnil i tím, že mu vtiskl řadu prvků charakteristických pro svou tehdejší tvorbu. Patří k nim jak půlkruhové záklenky oken, vystupující ze zóny soklu, s figurálními motivy ve cviklech, tak také bohatá figurální (antropomorfní i zoomorfní) výzdoba a konečně i dominantní partie vstupního portálu zvýrazněná balkonem na mohutných konzolách. Chiméry, hermy a maskarony pro kolemjdoucí měly odkazovat na úctyhodnou starobylost domu a rodu jeho stavebníka a také na jeho kulturnost, opírající se o klasiku.
Z interiérů je pozoruhodný zejména trojosý vestibul, na který navazuje honosná čtyřramenná schodišťová hala.

Ostatní literatura

"Brněnská architektura 1815–1915"