Novostavba učitelského ústavu byla vůbec první budovou, která vymezila nejen jeden z nejreprezentativnějších brněnských bulvárů - Alejní třídu (tř. Kpt. Jaroše), ale i celou okolní čtvrt.
Dvoupatrový nárožní objekt z let 1870–1872 je na obou průčelích jedenáctiosý, složený ze tří průčelních zón. Zejména partie soklu prozrazuje zřetelnou inspiraci svých autorů v raně renesanční florentské palácové architektuře, což dokládá např. bosáž nebo půlkruhově zaklenutá okna lemovaná rustikou. Harmonický poměr ušlechtilých proporcí a vzájemných vztahů vrcholí u nároží, kde "slavnostní" charakter objektu umocňuje také atiková nadstavba se dvěma pegasy, nesoucími erbovní štít.
Dispoziční řešení opakuje osvědčené schéma vstupního vestibulu, ústícího do schodišťové haly s chodbami obrácenými do dvora a učebnami a kabinety směrem do ulice.
Oba autoři - Josef Kühn (1813–1872) a Franz Kraus (1824–?) - byli absolventy brněnské techniky, kde později Kühn vyučoval vodnímu a silničnímu stavitelství. Vrchní inženýr Zemského stavebního úřadu v Brně Kraus se zase věnoval projektování veřejných staveb. Byl mj. autorem brněnské budovy poštovního ředitelství a hlavní pošty z let 1874–1877 na Poštovské ulici č. 3 a 5.
Stavbu realizoval stavitel Karl Friem, na realizaci dohlíželi zprvu oba projektanti. Poté, co Kühn v průběhu stavebních prací zemřel, ujal se dohledu stavební rada Johann von Walter.

Ostatní literatura

"Brněnská architektura 1815–1915"