Pro staveniště Zeměbraneckých kasáren byla zvolena velká pětiúhelná parcela na nároží Údolní ulice a Úvozu mimo historický střed města.
Dva hlavní dvoupatrové, téměř identické bloky, projektované Městským stavebním úřadem (Ottokar Burghardt) a postavené v letech 1894–1896, byly obráceny do obou ulic.
Zachovalejší z nich je budova na Úvoze (13+3+13). Zvýšené, rustikálně pojaté přízemí a půdní polopatro horizontálně vymezují "palácové" piano nobile; budova směřující do Údolní ulice je delší, její osový rizalit je navíc dvojnásobně odstupňován (16+2+3+2+16). Dispoziční řešení bylo unifikované. Představoval je chodbový dvojtrakt s trojicemi schodišťových rizalitů vybíhajících do nádvoří. Provádějící stavitelé Karl Friem a Martin Fleischhacker zde ještě v roce 1900 uskutečnili přístavbu.
Po založení Masarykovy univerzity počátkem roku 1919 byla jako jedna z prvních zřízena Lékařská fakulta, pro jejíž teoretické ústavy byly vyčleněny právě Zeměbranecké kasárny. A vůbec první univerzitní novostavbou byl Anatomický ústav z roku 1920, přízemní objekt spojující v nárožní diagonální poloze oba kasárenské bloky. Jeho střední oktogonální část s amfiteatrálním interiérem se stala dominantou celého školního nádvoří. Architekt Zemské správy politické Miloš Laml navíc využil jemně stylizovaného klasicizujícího tvarosloví rovněž při úpravě vstupního rizalitu starší budovy na Úvoze.
V letech 1923–1930 byl univerzitní komplex ještě rozšířen také podle Lamlova projektu o novostavbu Ústavu soudního lékařství, opět s rizalitem amfiteatrálně navržené posluchárny, na ulici Tvrdého.

článek v odborném periodiku

"Putování Masarykovy univerzity I, II"

Ostatní literatura

"Brněnská architektura 1815–1915"