Svobodův mlýn

historický název

Bělkův mlýn, Dolní mlýn, Svobodův mlýn


ulice

Říčky 3


charakteristika

vodní mlýn na toku Říčky s doposud zachovalou mlýnskou technologií


území

Brno-Líšeň


majitelé

rodina Bělkova (před rokem 1784),
Karel Škorpil (od roku 1820),
Jakub Krejčí (od roku 1826),
rodina Svobodova (od roku 1856):
- Leopold Svoboda (1856–1883)
- Leopold Svoboda (1883–1935)
- Leopold Svoboda (1935–1950)
- Antonín Svoboda (1950–2001).

V současnosti (2022) je mlýn ve vlastnictví tří spolumajitelů (potomků) rodu Svobodů, kteří usilují o zachování mlýna jako nedotčené technické památky dokumentující proces zpracování zrna na menším vodním mlýně v prvních desetiletích 20. století.


provozovny

mlýn


zajímavosti

Jedná se o unikátní mlýn, který má veškeré technické zařízení zachovalé ve funkčním stavu, včetně Francisovy turbíny.


poznámka

(informace pro naši encyklopedii doplnil pan Antonín Svoboda, jeden ze spolumajitelů mlýna)


současný stav

soukromý majetek


stavební vývoj

První zmínka pochází z roku 1750, kdy je mlýn uváděn pod názvem Dolní říčský mlýn. V Josefinském katastru z roku 1789 je již nazýván Bělkův mlýn. Mlýn měl v té době dvě světnice a jednu komoru. Budova mlýna byla zděná, ale s dřevěným patrem. Hospodářské příslušenství tvořila zděná budova chléva. K mlýnu patřilo zhruba půl hektaru polí a luk, od roku 1900 také rybníček a malá pila.
K rekonstrukci technologického vybavení mlýna došlo mezi lety 1938 až 1948. Rekonstrukce probíhala postupně, tak aby nemusel být provoz mlýna zastaven. Bylo zrušeno klasické mlýnské složení, zakoupena byla moderní mlecí stolice, došlo k vybetonování náhonu a v roce 1952 bylo mlýnské kolo nahrazeno Francisovou turbínou. Komplex mlýna získal podobu, jak ji můžeme vidět dnes. Patrový zděný dům se čtyřmi velkými okny, na nějž přímo navazuje původní budova mlýnice se zděnou rampou. K mlýnici byla později ze zadní strany přistavěna malá strojovna pro pomocný plynosací motor, z níž vede průchod do prostoru s vodní turbínou (bývalá lednice). Přízemí obytné části budovy je původní, přistavěné patro má čtyři obytné místnosti. Na protější straně dvora stojí zděné hospodářské stavení, dvůr uzavírá velká kůlna. V nejbližším okolí mlynář obhospodařoval zhruba čtyři hektary polí a luk.
V meziválečném období patřil mlýn k tzv. smíšeným mlýnům. Sloužil jak k obchodnímu, tak k námezdnímu mletí. Obchodní mletí spočívající ve volném nákupu obilí a prodeji mouky tvořilo menší část výdělku mlynáře. Většinou mlýn šrotoval a semílal mouku pro rolníky z okolí. Za druhé světové války bylo mletí omezeno. Zaváděna byla tzv. mlecí povolení s předepsanými limity na osobu za rok.
Po roce 1950 byl mlýn uzavřen.
Provoz mlýna byl znovu obnoven v letech 1999–2001.



související odkazy

ukaž na mapě


autor

MŠ, PeDro