Ve škále pestrých podob brněnského pozdního historismu - mezi bizarními "imperiálními" stavbami, antikizujícími či klasicizujícími budovami nebo mezi různými variacemi na severský manýrismus - představuje Čuprův dům umírněné řešení.
Základní kompoziční zásadou třípatrové stavby (2+1+2) se stalo hledání harmonie jak z hlediska proporcí, tak také z hlediska kombinace vertikálních a horizontálních principů, mezi soustavou říms a okenních ostění. Výchozím stylové podněty tady projektant našel v manýristicky orientované pozdní renesanci, kterou však transformoval do značně osobitého pojetí.

Ostatní literatura

"Brněnská architektura 1815–1915"