Dominantou území mezi Obilním trhem a ulicí Veveří se stala zástavba pahorku, kterému se říkalo Na Tivoli, snad podle italského města Tivoli, oblíbeného výletního místa Římanů.
V průběhu dvou desetiletí ji realizoval jediný stavitel František Pawlu, který zde nejprve zřídil svůj stavební dvůr a cihelnu, zajišťující materiální zázemí pro jeho rozsáhlé podnikatelské záměry. Nárožním domem s historizujícím průčelím francouzské orientace tady vyústil blok jeho starších nájemných domů na Veveří 71.

Vyvrcholení nejen zástavby, ale i celého bohatého stavitelova díla však představuje sousední objekt (Jiráskova 59, Konečného náměstí 1, 2, 3) z let 1900–1902, doplněný později identickým domem na Čápkově ulici č. 48. Do náměstí se obrací hlavní trojčlennou fasádou. Na jedné straně tady autor zopakoval palácové schéma tří průčelních zón, doplněné kupolemi a bazilikálně formovanou střechou, na druhé straně z něj s pomocí důmyslného členění hmot a také secesního dekoru, stékajícího po fasádě, vytvořil fantaskně vznosný architektonický útvar. (Nad vchodem do Konečného náměstí je umístěn reliéf s portrétem stavitele Pawlu.
Dům je dnes známý podle dřívějšího názvu náměstí jako Tivoli, původně však nesl jméno svého stavitele – nápis Pawlu Hof, umístěný na vrcholu fasády, byl však odstraněn po roce 1948.)
(Pro další skupinu domů (Konečného náměstí 4, 5, 6) z roku 1910, doplněnou v roce 1914 o domy Žižkova 2 a Veveří 73 se stal určujícím neobarokní plášť s ohlasy pozdně římské antiky, včetně bizarního detailu „děravých“ kopulí.
Zástavbu náměstí uzavřel poslední trojčlenný poloblok domů na Nerudově 2 z roku 1910, na Veveří 54, 56 a na Kotlářské 1 z let 1908–1909, opět koncipovaný neobarokně, u něhož mohutné polosloupy doplnila bohatá sochařská i štukatérská výzdoba. Obvod trojúhelníkového náměstí tak uzavřely tři polobloky, shodně komponované vždy s pomocí tří dominantních útvarů. Každý z těchto polobloků, které charakterizuje rovněž společný výraz monumentální vznešenosti a triumfu, je však z hlediska architektonického tvarosloví utvářen originálně.)

Ostatní literatura

"Nejen stavby kulturního Brna"

"Tivoli"

"Brněnská architektura 1815–1915"