První a hlavní etapa planýrování, čištění a osazování špilberského kopce trvala více než tři roky, práce probíhaly pod dohledem továrníka Karla Offermanna a byly koordinovány s vojenským velitelstvím a hradní posádkou.
Císař František Josef I., který Brno 24. 9. 1862 navštívil a zajímal se o nově vznikající park, všechny práce schválil a pochválil. Dokonce svolil, aby hlavní cesta se zvala Císařskou a vyhlídková plošina nesla jméno Kaisersitz (Císařský posed).
Po smrti A. Šebánka vedl práce Karel Jelínek, který vybudoval bazén s vodotryskem v dolní části kopce u restaurace Hohe Warte. Do roku 1900 byly práce v hlavních rysech dokončeny a zůstala jen průběžná údržba.
V parku byl postupně umístěn na severní části bastionu hradu památník Ch. d´Elverta (1884) podle projektu Aloise Prastorfera a o měsíc později nad ním zpřístupněn vyhlídkový pavilon zv. Gloriet s orientačním stolem, na jižním návrší byl postaven půlkruhový vyhlídkový altán.
V letech 1894–1895 byl na úpatí parku na dnešní Pellicově ulici postaven Betlémský kostel Českobratrské církve evangelické (podle projektu Bohuslava Albera), postupem času přibyly v parku pomníky Louise Raduita de Souches (1902), italských karbonářů (1925), Pavla Křížkovského (1926, Fr. Fabiánek) a legionářů se sochou Tragedie (1928), který byl za II. světové války zničen.
V letech 1930–1931 byl při přístupové cestě z Úvozu postaven pravoslavný chrám sv. Václava (arch. Petr Levický), vysvěcený 25. 5. 1931.
Úpravami i tzv. úpravami (při nichž byly odstraňovány po roce 1948 tzv. nežádoucí pomníky a německé nápisy) prošel park na Špilberku v 60., 70. a zejména 90. letech 20. století a některé křivdy na něm spáchané byly odstraněny.
Dnes je park cennou přírodní lokalitou ptáků, drobných savců, ale i plazů a obojživelníků, obnoveny jsou tzv. kočárkové i promenádní cesty a pro občany Brna jsou svahy Špilberku zelenou oázou přímo v samém středu města, která tvoří důstojný přírodní rámec samému hradu Špilberku.