Novostavba tzv. azylového domu - útulku pro sirotky s penzionátem, který provozoval křesťansko-sociální spolek českých žen a dívek Zdislava, vyrostla v letech 1911–1912 na místě starší budovy, zbořené v roce 1910.
Stavbu zahájil mladý brněnský stavitel Leopold Jungmann počátkem léta roku 1911, na Velikonoce následujícího roku byla ochranovna hotova, vysvěcena a připravena sloužit asi 80 dětem.
V suterénu byly soustředěny hospodářské, většinou kuchyňské provozy, v přízemí s dominující schodišťovou halou s trojramenným schodištěm byla umístěna domácí kaple, školka a dětská ložnice, v patře pak další školka s místnostmi pro sestry dominikánky. Později přibyl ještě sál s divadelním jevištěm. Přední trakt zaujala obecná a dívčí měšťanská škola a sirotčinec byl přemístěn do dvorního křídla.
Symetrická, jednopatrová budova klasicizujícího palácového rozvrhu (8+3+8) má modernistické průčelí, dynamizované kosodélnými obrazci, jejichž kubizující tvary ovšem stavitel pojal - na rozdíl od radikální pražské varianty - pouze plošně. Přízemí je členěno vodorovnými linkami. Průčelí ukončuje kovová předsazená korunní římsa se čtvercovými vpadlinami a ve střední části atiková nadstavba s oválnými půdními okny.

Ostatní literatura

"Brněnská architektura 1815–1915"