Na rozlehlém asanačním území, které vzniklo na místě zbořených jezuitských kasáren, vyrůstaly v posledním předválečném desetiletí jak úřední, tak i obytné styvby.
Staveniště v tehdejší Wieserově ulici si koupil také majitel největší brněnské sklenářské firmy Benedikt Škarda (1840–1912) s manželkou Julií (1842–1908) a v letech 1908–1909? na něm nechal postavit nájemný dům. Projekt svěřil svému příteli Dušanu S. Jurkovičovi, který navrhl výrazně vertikálně orientovaný objekt, ovlivněný možná gotickými hanzovními domy, nebo i secesní architekturou Josepha Marii Olbricha.
Dům upoutá nezvyklým horizontálním členěním průčelí - nad soklovou zónou a třípodlažním bel-étage spočívá nad průběžným zvlněným balkonem ještě horní a hierarchicky nejvyšší zóna.
Plocha průčelí je v hrubě strukturované omítce členěna linkami, mozaikovými pásky a "čtverečkovými" okny. Dominantním prvkem je zvlněná balkonová poprseň z barevných skel. Přízemí bylo obloženo černými kamennými deskami připevněnými přizanými hřeby. Vnitřní vstupní dveře a zejména okna na schodišti s vitrážemi jsou účinnou reklamou stavebníkovy firmy.
Škardův dům představuje jeden z nejosobitějších a nejkultivovanějších příkladů modernistické fáze přestavby historického jádra Brna.

Ostatní literatura

"Brněnská architektura 1815–1915"