město Brno (od roku 1382)

První písemná zmínka o zeměpanském špitálu s kaplí sv. Štěpána (někdy označovaném jako špitál sv. Štěpána) pochází z roku 1343, přičemž již roku 1293 je zde doložena kaple malomocných. Roku 1382 daroval markrabě Jošt Lucemburský špitál s kaplí městu Brnu, které následně jeho správou pověřovalo dva správce odpovědné za vedení účtů i majetkové záležitosti. Provoz špitálu byl z velké části financován odkazy brněnských měšťanů, obvykle menšího rozsahu, jen výjimečně vyššími dary. Na konci 16. století sloužil špitál jako útulek pro zchudlé a nemohoucí měšťany a poskytoval základní lékařskou péči. Areál byl poškozen během třicetileté války při obléhání Brna Švédy, avšak ve druhé polovině 17. století byl obnoven a obývalo jej 12 mužů a 12 žen. V roce 1734 byl do kaple pořízen nový tabernákl se starším obrazem umučení sv. Štěpána a nacházel se zde i výjev Čtrnácti svatých pomocníků.

Kaple byla roku 1782 zrušena a špitál byl krátce spojen se sousední vojenskou nemocnicí. Ta se ale již o rok později přesunula do bývalého kláštera dominikánek v Pekařské ulici. V areálu nadále fungoval měšťanský lazaret a chudobinec, až byl celý komplex v letech 1909–1910 zbořen.

Vysokoškolské kvalifikační práce

"Zaniklé kostely v Brně. Magisterská diplomová práce"