po návratu ze Saska provozoval se svým švagrem Aronem Austerlitzem tkalcovství,
ve Vratislavi se obeznámil s pálením a výrobou rosolky a roku 1784 převzal na 10 let nájem palírny v Hodoníně,
využil svých znalostí vlnařské výroby a po roce 1795 uzavřel smlouvu s brněnským soukenickým mistrem Franzem Titzem, který neměl k samostatné vlnařské výrobě dostatečný kapitál, čímž se stal prvním židovským podnikatelem v Brně,
roku 1802 požádal o udělení továrního oprávnění s odůvodněním, že již 6 let provozuje výrobu suken a kazimíru v Křídlovické ulici, kde má 30 stavů a novou valchu poháněnou koňmi - jeho žádost byla nejdříve zamítnuta s tím, že žadatel přísluší do Čech a není řádně vyučen (po odvolání a dalekosáhlém šetření dvorská komora rozhodla ve prospěch žadatele a roku 1804 mu tovární oprávnění udělila; název firmy byl Jakob Hällerische k. k. priv. Feintuchfabrik), své jmění odkázal synovci Jakobu II. Hellerovi z Kynšperka, který měl firmu dále vést pod stejným názvem