František Milička

* 3.8.1885 Bojkovice, okr. Uherské Hradiště – † 23.3.1942 Mauthausen

válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; učitelé Země moravskoslezské

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

zajímavé okolnosti

Hovořil plynně rusky, německy a polsky, po návratu z legií dostal nabídky na práci u armády či v diplomatických službách. Vrátil se však zpět k učitelské práci.

příčina úmrtí

zahynul v koncentračním táboře

bydliště

Bojkovice čp. 247 (rodný dům)

vzdělání

Zemská vyšší reálka v Uherském Brodě (1905 maturita),
učitelský ústav v Polské Ostravě

jiné pocty

dne 1. 9. 2015 byla v Bojkovicích odhalena Františku Miličkovi pamětní deska

zaměstnání

zobrazit

obecná škola v Hradčovicích (1908–1909),
obecná škola v Drnovicích u Valašských Klobouk (1910–1914),
pětitřídní obecná škola v Bojkovicích (1920),
smíšená měšťanská škola v Bojkovicích (1. 9. 1921 – 31. 8. 1927),
dvoutřídní smíšená obecná škola v Krhově (1. 9. 1927 – 30. 9. 1935, ustanoven definitivním řídicím učitelem),
ředitelem školy v Olomouci-Nových Hodolanech (od 1. 10. 1935 do března 1941, kdy jako legionář poslán do výslužby)

odborné a zájmové organizace

Sokol,
jednatel komité pro postavení Sochy Svobody v Bojkovicích (odhalena 26. 10. 1924),
((SDH|Sbor dobrovolných hasičů) Bojkovice (1923–1927 druhý zástupce velitele, 1925–1931 vzdělavatel)

poznámky

V rakousko-uherské armádě poručík 90. pěšího pluku, na frontu odešel 10. 9. 1914. Zajat 2. 11. 1914 u Opatova. Přihlášení do legií: 29. 7. 1917, Barnaul. Do čs. legie v Rusku zařazen 29. 7. 1917, 7. střelecký pluk, vojín. Účastnil se bojů u Novosibirsku, Nižněudinska, prodělal sibiřskou anabázi. Do vlasti se vracel 33. transportem na lodi Logan z Vladivostoka do Terstu. Konec v legiích 14. 9. 1920, poslední útvar: 12. střelecký pluk, poslední hodnost: poručík. Demobilizován.
Za nacistické okupace se zapojil do odboje v ON, později v Obci sokolské v odboji. Gestapem zatčen 3. 12. 1941, vězněn v Brně v Kounicových kolejích. Důvodem bylo získávání a předávání zpravodajských informací, rozšiřování letáků, organizování odbojové skupiny. Převezen 3. 2. 1942 do KT Mauthausen, kde zemřel. Podle poválečného svědectví prof. Podlahy zahynul na pověstných mauthausenských schodech v kamenolomu.