Velmi zajímavou ukázku Stroblovy tvorby představuje povídka Zlá jeptiška (Die arge Nonn, 1911), odehrávající se roku 1905 v reálných historických kulisách probíhající demolice brněnských „Jezuitských kasáren“ – rozsáhlého areálu bývalé jezuitské studentské koleje, rozkládajícího se od dnešní Jezuitské ulice a kostela Nanebevzetí panny Marie až po Justiční palác na ulici Rooseveltově. Z celého komplexu se dodnes dochoval barokní portál, údajně vytvořený stavitelem Janem Křtitelem Ernou, umístěný původně mezi II. a III. nádvořím a uzavírající dnes prostor za kostelem jižně od presbytáře.
Právě tento portál hraje v díle významnou roli; jeho stěhování na současné místo v příběhu zajišťuje hlavní stavební inženýr Hans Anders, řídící demoliční práce na objektu. V dutině jedné ze soch je nalezen plán tajné podzemní chodby, jejíž vchod je maskován starou skříní pod obrazem záhadné světice v severní sakristii jezuitského kostela. Stavitel společně s archivářem Dr. Holzbrechtem do chodby vstoupí a na jejím konci nalezne kryptu s tělesnými ostatky řádových sester Herburek, jejichž klášter se na místě kasáren skutečně dříve nacházel. Holzbrecht nato prozradí staviteli legendu o neposlušné sestře Agátě, „zlé jeptišce“. Tato žena v dobách středověku v klášteře přebývala, podzemní chodbu využívala k útěkům za svými četnými milostnými dobrodružstvími a svojí žádostivostí prý přivodila tělesnou i duševní zkázu mnoha mužům. Otevřením krypty při následných stavebních pracích se přízrak zvrhlé řeholnice probere k životu a zcela pohltí stavitelovu mysl; Anders umírá za záhadných okolností ve vězení poté, co zavraždí svoji vlastní ženu, která se v jeho očích démonu sestry Agáty stále více podobá.
Při srovnání příběhu se skutečnými historickými reáliemi vyplynou na povrch mnohé zajímavé okolnosti, dokazující jak autorův hluboký zájem o věc, tak i pozorovací talent a kombinační schopnosti: list Südmährenblatt ze dne 17. 3. 1905 hovoří o zmizelém staviteli Eislerovi, který demolici objektu kasáren prováděl. Předobrazem pro postavu Dr. Holzbrechta byl pravděpodobně brněnský historik Bertold Bretholz.
Při archeologickém průzkumu lokality v devadesátých letech minulého století byly před severní sakristií kostela odkryty středověké sklepní prostory a v této sakristii se dodnes nachází obraz Umučení sv. Voršily od malíře F. A. Schefflera, jenž snad mohl být autorovi inspirací. A konečně historik Vladimír Burian zmiňuje dopis biskupa Prusinovského, datovaný 30. 10. 1569, a upozorňující na nepočestné chování jedné z řádových sester herburského kláštera.
Dílo bylo ve své době poměrně populární a dočkalo se dokonce i filmového zpracování pod vedením režiséra Arthura Holze; brněnská premiéra se konala dne 19. 3. 1920 v kině Zentral na náměstí Svobody.

Roku 1927 vyšla povídka také v českém překladu a zůstává asi jediným ryze „brněnským“ mysteriozním příběhem z časů přelomu století, který poutavým propojením skutečných reálií s tajuplnou legendou představuje poměrně důstojnou paralelu ke světově proslulému fenoménu pražské německé literatury.

Pražské studentské romány:
- Die Vaclavbude, Leipzig 1902
- Der Schipkapaß, Berlin 1908
- Das Wirtshaus „Zum König Przemysl“, Leipzig 1913
- Die Flamänder von Prag, Karlsbad 1932.

Fantastické příběhy a jiné romány:
- Eleagabal Kuperus, München 1910
- Das Frauenhaus von Brescia, Leipzig 1911
- Lemuria, München 1917
- Gespenster im Sumpf, Leipzig 1920
- Der Zauberkäfer, Wien 1923
- Die Eier des Basilisken, Reichenberg 1926
- Goya und das Löwengesicht, Leipzig 1932.

Autobiografická díla:
- Verlorene Heimat, Jugenderinnerungen aus dem deutschen Ostland, Stuttgart 1920
- Glückhafte Wanderschaft, Budweis, Leipzig 1942
- Die Weltgeschichte und das Igelhaus, Budweis, Leipzig 1944.

Zfilmovaná díla:
- Arge Nonne (1920), režie Arthur Holz
- Das Frauenhaus von Brescia (1920), režie Hubert Moest
- Nachtgestalten (1920), režie Richard Oswald
- Blitzzug der Liebe (1925), režie Johannes Guter.