Petr Hvižď - Profil osobnosti

Petr Hvižď

Ing. arch. Mgr. Petr Hvižď

* 8.8.1963 Brno – † 3.9.2000 Brno

filmový režisér, scénárista a kameraman

národnost

česká

příčina úmrtí

rakovina

vzdělání

studium architektury,
1987–1992 studium režie na FAMU v Praze (vedoucí ročníku Václav Vorlíček)

vyznamenání a pocty

Český lev za film Řád,
cena za nejlepší scénář z festivalu ve Valencii,
televizní Trilobit za dokumentární tvorbu
Pierot - cena Českého filmového a televizního svazu za scénář ke druhému dílu trilogie Stínoví vojáci

jiné pocty

laureát festivalu Brněnská šestnáctka

dílo

filmografie (scénář a režie):
- krátkometrážní amatérské filmy: Dýka (1978), Záhada Freyeského opatství (1980), Útočiště (1982), Balada o jablku a tůni (1982), Stínohra (1984), Příběh slunečného rána (1988)
- hrané televizní filmy: Vykladač snů (1992), Úpis (1996), 13. klec (1996)
- televizní dokumentární filmy: Příběhy vyprávěné větru (1992), Příběh sv. Vojtěcha (1997), Možnosti hrdinů (1994), Průmyslová architektura 19. století (1997), Stínoví vojáci (1998), Cisterciáci (1998), Dukla - krev a mýtus (1999)
- celovečerní hraný film Řád (1994)

zaměstnání

režisér a scénárista

hrob

Řečkovický hřbitov, Úlehle, skup. 4, hrob č. 205–206

pojmenováno

Cena Petra Hviždě (uděluje Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film)

poznámky

Filmové tvorbě se začal amatérsky věnovat již od roku 1977 a jeho jméno je neodmyslitelně spojeno s brněnským mezinárodním festivalem krátkých filmů "Brněnská šestnáctka" (konaný od roku 1960), na němž získal nejvyšší ocenění - zlatou medaili - za svoje filmy Stínohra (1985) a Útočiště (1986), přičemž za ten druhý obdržel také Cenu diváka na Brněnské šestnáctce v roce 1987. Od konce osmdesátých let se také aktivně podílel na organizačním chodu festivalu.
V osmdesátých letech studoval architekturu na brněnském VUT, kterou dokončil v roce 1988, následně navázal studiem oboru filmové režie na pražské FAMU.
Ještě za studií na FAMU začala jeho spolupráce s brněnským studiem České televize, které mu v následujících letech poskytlo velký prostor pro jeho tvorbu, zejména v oblasti historického dokumentu.
Tak vznikly filmy věnované československým výsadkovým skupinám ze Západu v letech druhé světové války Možnosti hrdinů (1994) a zejména trilogie Stínoví vojáci (1998) nebo dvojdílný cyklus Dukla - krev a mýtus (1999), jenž se zabýval bojovou účastí 1. čs. armádního sboru v rámci karpatsko-dukelské operace na podzim roku 1944.
Petr Hvižď si ale vybíral témata i z jiných historických období a dokumentární formou zpracoval osudy českého světce raného středověku (Příběh svatého Vojtěcha,1996), spisovatelky Marie Ebner-Eschenbach (Příběhy vyprávěné větru, 1992) nebo mnišského řádu (Cisterciáci,1997). Svoje původní vysokoškolská studia na technice zúročil při natočení jednoho dílu dokumentárního cyklu Deset století architektury (Průmyslová architektura 19. století, 1997).
Jeho prvním a bohužel jediným celovečerním hraným dílem se stal film Řád (1994), historické drama z období sklonku vlády Marie Terezie v 18. století, popisující příběh mladého osvícenského důstojníka (Marek Vašut) a vojenského zběha (Saša Rašilov), který hledá azyl v ženském klášteře.
Výjimečný filmový debut Petra Hviždě získal v roce 1995 několik ocenění: Českého lva za herecký výkon Jany Preissové, Zlatého Golema pro Andreu Elsnerovou a zahraniční ocenění za scénář.