od roku 1883 byl veřejným společníkem (spolu se staršími bratry Adolfem a Bernhardem) rodinné firmy G. Kohn et Sohn,
po smrti svého otce převzal jako nejmladší ze tří synů cihlářský podnik v Bohunicích,
manželka Julie mu přinesla věnem 33 000 zlatých a jejich svatební smlouva byla zapsána do obchodního rejstříku,
od 1. ledna 1888 se firma stala veřejným společníkem firmy Centrale der Brünner Ziegelein, Czermak, Czerwinka, Deycks, Kohn et Consorten, již roku 1897 však z konsorcia firma G. Kohn et Sohn vystoupila,
po úmrtí staršího bratra Adolfa a dokončení pozůstalostního řízení se Max stal jediným majitelem firmy (G. Kohn),
roku 1906 se podílel na založení firmy Leo Czech und Comp. v Maloměřicích (nyní část Brna), výroba portlanského cementu a byl jejím veřejným společníkem,
prokura rodinné firmy byla udělena roku 1911 jeho synovci Karlu Kohnovi (dílovedoucímu v Brně), v roce 1914 byla zrušena a prokuristou se stal syn Paul Kohn

po okupaci Československa byla firma jako židovský majetek roku 1941 zabavena ve prospěch Německé říše a 24. června 1941 prodána Arminu svob. p. Freibergovi,
jeho tichým společníkem byl Franz Schneider, obchodník z Drážďan,
firma byla zapsána do obchodního rejstříku pod názvem Brünn-Bohonitzer Ziegelwerke und Tonwarenfabriken

Monografie

"Brněnští podnikatelé a jejich podniky 1764-1948. Encyklopedie podnikatelů a jejich rodin"

Ostatní literatura

"Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko v roce 1923"

Www stránky

"www.holocaust.cz"

Archivní pramen

"Národní výbor města Brna - Kartotéka domovského práva, Brno 1850–1948"