Edmund Küttler - Profil osobnosti

Dr. Edmund Küttler

* 7.11.1884 Jemnice čp.63 (Rakousko-Uhersko) – † 1964

orientalista; etnolog; muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog

rodné jméno

Edmund Martin Küttler

národnost

německá

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR, Rakouská republika

zajímavé okolnosti

Pocházel ze smíšené německo-české rodiny. Byl známý nejen svou dokonalou znalostí češtiny, ale také mnoha dalších evropských i mimoevropských jazyků (např. francouzština, angličtina, turečtina, perština, hindština, částečně i ruština, polština). Ještě před rokem 1914 se zúčastnil výzkumných expedic na jižní Kavkaz (1907–1908) a do Arménie (1913).
Vzhledem ke svému onemocnění (astigmatismus) se vyhnul vojenské službě v období první světové války. V období vyhroceného národnostního antagonismu mezi Čechy a Němci udržoval více než korektní vztahy se svými českými kolegy v MZM, kteří jeho chování během německé okupace označili jako "bezvadné".
Po druhé světové válce musel opustit území Československa a se svou manželkou Marií a dcerou Elisabeth se usadil ve Vídni. V Brně zanechal svou sbírku a rozsáhlou knihovnu.

bydliště

Jemnice,
Moravský Krumlov,
Hustopeče,
Brno, V hlinkách 39,
Vídeň,
Graz,
Berlín

vzdělání

po vychození obecných škol v Moravském Krumlově a Hustopečích navštěvoval jeden rok německou podreálku v Hustopečích, maturitu složil v roce 1902 na státní vyšší reálce v Brně,
v následujících dvou letech studoval na brněnské německé technice (matematika, fyzika, národní hospodářství),
v letech 1904–1909 studoval na vídeňské univerzitě (orientální jazyky, etnologie), kde v roce 1910 získal doktorát filozofie (promoce 21. 12. 1910),
své vzdělání si rozšířil na univerzitě v Berlíně v letech 1911–1912 (indologie a etnologie), v tuto dobu také úzce spolupracoval s tamním etnologickým muzeem (Museum für Völkerkunde)

zaměstnání

za svých studií se stal knihovníkem orientálního institutu vídeňské univerzity,
po získání doktorátu působil ve stejné funkci nejdříve na tamní katedře dějin umění pod vedením prof. Josefa Strzygowského, v letech 1914–1915 pak v Grazu u jazykovědce prof. Rudolfa Meringera,
od roku 1915 se stal vedoucím orientálního oddělení Institutu pro výzkum kultury (Institut für Kulturforschung) ve Vídni, který založil spolu s kulturním geografem Erwinem Hanslikem (1880–1940),
1. 4. 1926 byl jmenován pomocným pracovníkem národopisného oddělení MZM, kde navázal úzkou odbornou spolupráci s jeho tehdejším hlavním představitelem Františkem Pospíšilem (po dobu nepřítomnosti ředitele Karla Huckeho od roku 1942 pověřen vedením této instituce),
od jarního semestru 1927 se stal lektorem turečtiny a novoperštiny na Masarykově univerzitě v Brně