Maxim Jevsejevič Kozyr - Profil osobnosti

genmjr. Maxim Jevsejevič Kozyr

* 12.5.1890 osada Bogatyj, Pereščepinský okres (Dněpropetrovská oblast) – † 23.4.1945 Rajhrad

zástupce velitele 50. (transylvánského) střeleckého sboru; nositel Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu; zahynul během osvobozování Brna, když se jeho vůz dostal na okraji Rajhradu do nepřátelské palby

národnost

ruská

zajímavé okolnosti

vedle velitele 27. gardového střeleckého sboru genmjr. J. Š. Alechina (zahynul při německém náletu v Hlohovci 22. 4. 1945) je M. J. Kozyr druhým generálem Rudé armády, který padl při osvobozování jižní Moravy a českých zemí vůbec

vyznamenání a pocty

Řád Rudého praporu (3x),
Řád Lenina (2x),
Řád Suvorova 2. stupně,
Řád Bohdana Chmelnického 2. stupně,
Zlatá hvězda Hrdiny SSSR (uděleno 17. 5. 1944),
a další

jiné pocty

pomník M. J. Kozyrovi se nachází v místě jeho úmrtí v Rajhradě

hrob

Praha, Olšanské hřbitovy, čestné pohřebiště Rudé armády

poznámky

Maxim Jevsejevič Kozyr sloužil v Rudé armádě od roku 1918, napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941 jej zastihlo v hodnosti plukovníka jako zástupce velitele 42. střelecké divize v Brestu-Litevském. Během následujících válečných let vystřídal řadu funkcí a velel několika jednotkám - 84. námořní střelecká brigáda, 391. (kazašská) střelecká divize, 232. (sumská) střelecká divize. Již v únoru 1942 byl povýšen na generálmajora a v květnu 1944 mu byla udělena Zlatá hvězda hrdiny SSSR.
Od října 1944 působil jako zástupce velitele 50. (transylvánského) střeleckého sboru v sestavě 53. armády 2. ukrajinského frontu a v této funkci vstoupil v dubnu 1945 na jižní Moravu.
Ráno 23. dubna, v den generálního útoku na Brno, odjel genmjr. M. J. Kozyr podle rozkazu prověřit bojeschopnost 42. střelecké divize (spolu s 6. orelskou střeleckou divizí podřízené jednotky 50. sboru) do obce Ledce. V důsledku složité nepřehledné situace a řady omylů přejel generálův vůz linií fronty a vjel do německého obranného pásma na jižním okraji města Rajhrad, kde se dostal do kulometné palby. Genmjr. Kozyr a zdravotnice Nina Andrejevna Kuťkova zemřeli na místě, řidič voj. P. Chodar byl zraněn a zajat, pobočníku ppor. A. R. Pankovovi se podařilo uprchnout.
Po osvobození Rajhradu 25. dubna 1945 bylo tělo generála Kozyra exhumováno a převezeno do Brna, kde bylo slavnostně pohřbeno na dnešním Moravském náměstí - ve starší literatuře se uvádí datum pohřbu 30. dubna, v novější 2. května. V dubnu 1946 byly generálovy ostatky definitivně uloženy v Praze na čestné pohřebišti Rudé armády na Olšanských hřbitovech.