Výsledkem Bočkovy heuristiky je bohatá sbírka, čítající 12 308 opisů i originálů listin, 769 starých českých knih a paleotypů, 162 knih a paleotypů německých a latinských, a konečně i 175 rukopisných kodexů. Sbírka je dnes uložena v Moravském zemském archivu v Brně.
Zřejmě vlastenectví, celková atmosféra doby a také snahy o doplnění chybějících pramenů vedly A. Bočka k falzátorství – do diplomatáře zařadil několik vlastních padělků listin, jimiž se snažil doplnit prameny tam, kde se nedochovaly či snad nikdy neexistovaly. Kryl se přitom autoritou moravského obrozenského historika Josefa Vratislava Monsea (1733–1793) a předstíral, že některé dokumenty nalezl v jeho pozůstalosti. Bočkův úmysl jistě nebyl zlý, ale vedl ke značné degradaci diplomatáře zvláště po odhalení falz, k čemuž přispěla i předčasná smrt Bočkova.

- Die Pernsteine (souhrnná historie hradu a jeho vlastníků)
- Mähren unter dem König Rudolf I. (1838)
- Přehled knížat a markrabat a jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství Moravském (vydáno posmrtně 1850)
- Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae I.-IV. (1836–1845)

adjunkt na brněnském gymnáziu (1824–1826),
domácí učitel v hraběcí rodině Mitrowských (1826–1828),
úředník Moravskoslezského gubernia (1828–1830),
amanuens v císařské knihovně v Olomouci (1830),
profesor české řeči a literatury při stavovské akademii v Olomouci (1831),
jmenován moravským zemským historiografem (1837),
jmenován stavovským zemským archivářem (1839)