Proslulý válečník 40. let 18. století, syn císařského důstojníka a velitele pevností (naposledy v Levoči, kde 1743 zemřel) plukovníka Johanna Heinricha von Trencka. Zahájil vojenskou dráhu v roce 1729 v uherském pěším pluku a dosáhl hodnosti poručíka.
Po sňatku s Josefou (1731), dcerou velitele pevnosti Petrovaradín polního podmaršála Tilliera, odešel z armády na své panství Brestovac ve Slavonii. Po smrti manželky a dcery vstoupil do ruského vojska (1737) jako rotmistr husarů, za statečnost v bojích s Turky povýšen na majora.
Pro vážné spory a incidenty s nadřízenými odsouzen válečným soudem k smrti, omilostněn, ale degradován a vypovězen z Ruska. Následuje příchod k otci do Levoče a návrat na vlastní panství, kde pro krutou likvidaci lupičů stíhán soudem, útěk do Vídně a azyl u kapucínů (1740).
V roce 1741 získává přízeň královny Marie Terezie, pro niž naverbuje a vyzbrojí dobrovolnický sbor tzv. pandurů. V čele tohoto rázovitého vojenského oddílu v hodnosti majora se úspěšně účastní bojových akcí ve Slezsku, Horních Rakousích a Bavorsku, povýšen na podplukovníka (1742). Se svými pandury bojuje v Porýní (1743–1744) a v Bavorsku, povýšen na plukovníka (červen 1744).
Při úspěšném tažení do jižních Čech, okupovaných pruským vojskem, dobývá Týn nad Vltavou, České Budějovice a Hlubokou (říjen 1744). Při útoku na Kolín těžce zraněn dělovou koulí (13. 11. 1744), následuje dlouhé léčení. V únoru 1745 slavnostně s vysokými poctami přijat ve Vídni Marií Terezií. Od května do září úspěšně bojuje s pandury, přeměněnými na řádný pěší pluk, ve Slezsku a severních Čechách proti Prusům.
Po těžké porážce rakouského vojska u Žďáru (30. 9. 1745) obviněn svými nepřáteli z podílu na porážce a mnoha dalších přečinů. Vyšetřován vojenskou komisí a nakonec - pro opakované vážné incidenty s účastníky řízení - uvězněn a odsouzen válečným soudem k trestu smrti (1746). Po císařovnou obnoveném soudním řízení zbaven většiny obvinění, ale odsouzen (28. 8. 1748) k doživotnímu pobytu na pevnosti Špilberk, kam byl po dvou dnech převezen. Po půl roce vězení se jeho zdravotní stav prudce zhoršuje. Další zhoršení je patrné v září, kdy s povolením císařovny sepisuje závěť (24. 9. 1749) v přítomnosti několika důstojníků špilberské pevnosti jako svědků.
Podle své poslední vůle pohřben v Brně v kryptě kostela kapucínů, kteří mu poskytovali duchovní útěchu a na něž pamatoval i ve svém testamentu (z jeho odkazu zbudován oltář v postranním výklenku pevnostní kaple na Špilberku).
Baron Trenck je autorem vlastního životopisu (1747), sepsaného během vídeňské internace, později sepsal i veršovaný vlastní epitaf.

Tisk

"Seznamte se: Baron Trenck, mumie"

"Pandur Trenck"

Monografie

"Dotkli se Brna. Memoáry, vyprávění a hold osobnostem, které přispěli k jedinečnosti našeho města"

"Vězeň ze Špilberku. Román o životě a smrti barona Františka Trencka"

"Brněnské hřbitovy. Průvodce po jejich historii, čestných hrobech města Brna, památkově chráněných náhrobcích a vojenských pohřebištích"

Ostatní literatura

"Pandur Trenck"

"Vojenské hroby a památníky města Brna"

"Pandur Trenck"

článek v odborném periodiku

"275 let od narození Františka Trenka. (Život vojevůdce 1711-1749 a jeho boje o habsburské dědictví)"

Vysokoškolské kvalifikační práce

"František svobodný pán Trenck, zakladatel a vůdce pandurských oddílů (Bakalářská diplomová práce)"

4. 10. 2022
Zádušní mše za Barona Trencka
jemu byla zádušní mše věnována 3. 10. 2019
Výstava Baron Trenck: Nová tvář legendy 8. 3. 2017
Uložení palce barona Trencka do kapucínské hrobky 25. 2. 2017
Výzkum ostatků barona Trencka
jeho mumifikované ostatky zkoumány 10. 7. 2009
Knihovna kapucínského kláštera mimořádně otevřena pro veřejnost
voják a špilberský vězeň pochovaný v kryptě kapucínského kostela 2. 6. 2009
Výstava Brno v době barona Trencka
voják, velitel pluku pandurů 20. 5. 1999
Vernisáž výstavy "Pandur Trenck" na Špilberku 5. 10. 1872
Slavnostní uložení ostatků barona Trencka do rakve 25. 4. 1753
Vysvěcení kaple Nejsvětější Trojice na Špilberku
jeden z vězňů špilberského žaláře 4. 10. 1749
Smrt barona Franze von Trencka ve vězení na Špilberku