I přes svou pedagogickou práci zůstával umělecky činným. Vystupoval především koncertně, dlouhodobě spolupracoval s brněnským rozhlasem, nazpíval na třicet gramofonových snímků, ale také se uplatnil v divadelních rolích. Nejvíce spolupracoval s Břetislavem Bakalou, později jej na klavír doprovázel Ludvík Kundera.
Zvláštní pozornost Válka věnoval soudobé, hlavně české tvorbě, bývá ceněn např. za provedení písňového cyklu Leoše Janáčka Zápisník zmizelého, nejvíce však vynikal v interpretaci lidových písní. Byl častým interpretem písní a árií překládaných do esperanta.
Spolupracoval s Romanem Mrázkem na překladu knihy Rozvoj pěvce a jeho hlasu ruského autora Dmitrije L. Aspelunda (Praha 1952). Odborně se podílel na knize Jaromíra Soukupa Hlas, zpěv, pěvecké umění (Praha 1959).

od 1. 9. 1922 učitel v Bystrci (pouze do konce měsíce), poté zatímní učitel na obecné škole v Kyničkách a od 29. 8. 1923 učitel v Bystrci,
při zaměstnání jako učitel na různých školách studoval vysokou školu, zároveň se zdokonaloval v pěveckém umění a zpíval v brněnských sborech,
1946–1950 konzervatoř v Brně (pedagog sólového zpěvu),
1946 JAMU v Brně - pedagog hlasové výchovy (od roku 1950 odborný asistent, 1955 docent)

Www stránky

"Český hudební slovník osob a institucí - Válka, Josef"

Archivní pramen

"Školní kronika 1921-1951"