po nástupu do zaměstnání ve Zbrojovce Brno byl v roce 1942 převeden do koncernového podniku UMA - výroba a zpracování umělých hmot v Praze, kde se zabýval studiem a využitím nových materiálů pro potřeby Zbrojovky

po skončení 2. světové války přešel v roce 1945 jako vedoucí útvaru Pryskyřice a zástupce šéfa do závodu UMA v Semtíně u Pardubic (se svými pracovníky tu zavedl průmyslovou výrobu močovinových a fenolických technických pryskyřic Umacol, lisovacích hmot Umalur, technických vrstvených hmot Umacart, organického skla Umaplex a jiných materiálů)

v roce 1955 přešel do Výzkumného ústavu syntetických pryskyřic a laků v Pardubicích (jako vedoucí oddělení termosetů se svým kolektivem vyřešil a zavedl do výroby řadu nových technologií a materiálů, především lisovací fenoplasty, dekorační vrstvené hmoty Umakart D, lehčené hmoty Motoferm, pojiva pro izolační hmoty z minerálních vláken a vyvinul technologii odfenolování odpadních vod),
podílel se na výstavbě nové moderní budovy ústavu a hlavně na koncepci a řízení výzkumné práce ve VÚSPL,
v roce 1965 byl jmenován prvním statutárním zástupcem ředitele a v letech 1968–1970 vykonával funkci ředitele ústavu (vytvořil zde nejlepší atmosféru předlistopadového období, žel jen na krátkou dobu, a to do začátku normalizace); po odchodu do důchodu v roce 1979 ještě nějakou dobu zde pokračoval ve výzkumné práci,
od roku 1985 v podstatě sám, s minimálním technickým i personálním zázemím (v pronajaté laboratoři) pracoval na výzkumu a vývoji technologie výroby, dnes dobře známé tuhé fenolformaldehydové pěny s vysokou nasákavostí pro floristiku Florex, kterou ve svých 72 letech úspěšně zavedl do výroby jako přidruženou chemickou výrobu JZD Svítkov - Staré Čivice u Pardubic,
přednášel také na VŠCHT Pardubice, obor technologie výroby polymerů a pryskyřic