původně čalouník,
v září roku 1826 požádal zemské gubernium o udělení zemského továrního oprávnění k výrobě tapet v Brně (Klobasser počítal s vývozem výrobků i do sousedních států - Německa, Polska a části Itálie, což mělo přinést monarchii peníze a zaměstnání pro zdejší obyvatele); žadatelův úmysl byl podpořen kladným dobrozdáním také Magistrátu města Brna - výrobu tapet provozoval na předměstí Velká Nová (nyní Lidická ulice č. 27),
při šetření komise Krajského úřadu v Brně zjistila, že výrobky jsou kvalitní a levné,
přestože Klobasser disponoval dostatečným kapitálem k podnikání ve výší 22 000 zlatých a jeho obrat za tři roky dosáhl výše přes 100 000 zlatých, bylo mu uděleno jen formální jednoduché tovární oprávnění k 26. lednu 1827 s dodatkem, že až dojde k většímu rozvoji podnikání, může si požádat o udělení vyššího stupně,
v únoru roku 1830 proto požádal o propůjčení formálního zemského továrního oprávnění, neboť mezitím svoji výrobu rozšířil a zřídil sklady svých výrobků také ve Vídni a v Praze a vzorkovny v Olomouci, Lvově a Teplicích, v květnu téhož roku mu bylo oprávnění uděleno - výroba se prováděla za pomocí strojů a zaměstnávala 47 osob,
v květnu roku 1833 oznámila dolnorakouská vláda moravskoslezskému guberniu, že Johann Klobasser chce přenést své zemské tovární oprávnění do Vídně, což mu bylo v srpnu 1833 povoleno s podmínkou, že se vzdá oprávnění uděleného pro Brno a nebude dále provádět ve Vídni čalounické práce (vedle výroby tapet se totiž ještě zabýval výrobou matrací a čalouněného nábytku)